Ztráty vody v České republice dosahují 15 procent a ještě donedávna bylo toto množství udáváno jako velmi dobrý výsledek. Jenomže z vody se stává luxusnější komodita, proto se nabízí otázka, zda by toto procento nemělo být vnímáno jinak.
Obrátili jsme se proto na Jiřího Paula, který je ředitelem společnosti Vodovody a kanalizace Beroun, aby se k tématu vyjádřil.
Jsou stále 15% ztráty vody v pořádku?
Nejprve si dovolím nesouhlasit s tím, že by voda byla luxusní komoditou. Její cena sice roste, ale pořád se pohybujeme v částkách deset dvanáct haléřů za litr a méně než deset korun na osobu za den. A v tom je jak dodávka, tak odvedení vody a její vyčištění. A to prosím v cenách roku 2023. Ono to počítání v kubících trochu zavádí a vypadá dramaticky.
Zpátky k vaší otázce. Je 15 procent hodně? Záleží na úhlu pohledu. Z historického hlediska je to velký pokrok, protože ve druhé půlce devadesátých let byly ztráty vody, nebo řekněme spíše nefakturovaná voda, přes 34 %. To byl republikový průměr. Poslední verifikovaná data z benchmarkingu ministerstva zemědělství – jsou z roku 2020. V tomto roce byl průměr v ČR necelých 17 %. Medián pak dosáhl hodnoty 14,11 % - polovička provozovatelů tedy na tom byla lépe a naopak. Takto ta čísla tedy vypadají pozitivně.
Poněkud horší je absolutní vyjádření ztrát. V roce 2020 se nevyfakturovalo, zjednodušeně řekněme ztratilo, 93 miliónů metrů krychlových pitné vody. To je takové množství vody, které by stačilo na zásobení více než 2,5 miliónu lidí!
Ještě dvě čísla k zamyšlení – čtvrtina provozovatelů v ČR má nefakturovanou vodu přes 23 procent, desetina nad 34 procent!
Patnácti procentní ztráty mohou v místech, kde je nedostatek vody, znamenat zásadní problém. Rovněž tam, kde jsou získávání a distribuce pitné vody drahé.
Takže se sice lepšíme, ale rozhodně nejsme na hodnotách, které by měly být konečné.
Lze těchto 15 procent ekonomicky vyčíslit?
Ano, lze, ale vždy jen pro určitý systém. Je totiž velký rozdíl mezi tím, když voda gravitačně přiteče z pramenních zářezů přímo do vodojemu nebo když ji provozovatel kupuje, někdy několikátý v pořadí, jako vodu předanou. Navíc se k tomu přidávají náklady na distribuci.
Při loňských i současných cenách elektrické energie se dramaticky navyšuje cena s každým čerpáním. Samozřejmě záleží, jaké množství vody a jak vysoko čerpáme, ale pro jednoduchost můžeme říci, že jedno čerpání kubíku vody je jedna kilowatthodina. Takže loni v srpnu co čerpání, to plus patnáct korun! A jsou místa, kde se čerpá dvakrát, třikrát, než voda doputuje k zákazníkovi.
Jak si myslíte, že se budou v budoucnu ztráty vody měnit?
Možná začnu odpověď vysvětlením terminologie, kterou jsem použil výše. Ztráty vody jsou technicky něco jiného než tzv. nefakturovaná voda. Bohužel, skoro 40 procent provozovatelů (data z Benchmarkingu) vykazuje oba ukazatele stejně, proto raději mluvím o nefakturované vodě. Ztráty vody jsou podmnožinou tohoto ukazatele – jsou zmenšené o vodu použitou třeba na odkalení potrubí nebo mytí vodojemů. Takže pro začátek bychom v budoucnu měli pozvednout znalosti menších provozovatelů a zajistit u nich vyšší odbornost a také větší pozornost věnovanou hospodaření s vodou.
Ztráty vody totiž budou nabývat na důležitosti. Nejen z pohledu ekonomického, ale také z pohledu ochrany životního prostředí. To, že unikne do země pitná voda neznamená samozřejmě žádnou ekologickou katastrofu. Ale na každý kubík vody je potřeba vynaložit energii, chemii a další náklady, které jsou spojené s uhlíkovou stopou. Takže každá kapka se počítá.
Máme velké nedostatky u menších systémů a menších provozovatelů. Pod 15 procent se v průměru dostávají jen provozovatelé systémů zásobujících mezi 130 tisíci až jedním miliónem obyvatel. Průměr u těch menších je kolem 20 procent a maximální hodnoty přesahující dokonce 97 procent!
Prvním krokem je tedy dokonalé měření na vstupu a na výstupu. Začínají se stále více instalovat tzv. chytré vodoměry, které umožňují častější měření, tedy lepší sledování. Dalším krokem pak je systematický dohled. A neméně důležitá je péče o majetek, jeho dostatečná obnova. Čím lépe postavený vodovod, čím méně starého nevyhovujícího potrubí, tím méně poruch a ztrát.
Boj se ztrátami vody nás bude stát stále více, ale také budeme více šetřit. A rovněž budeme ztráty vnímat i z ekonomického pohledu více, než tomu bylo kdysi. Větší pozornost a více nákladů budeme směřovat tam, kde ztráty znamenají největší ekonomický problém.
Jiří Paul je ředitelem společnosti Vodovody a kanalizace Beroun (VAK Beroun). Je místopředsedou výboru CzWA (Asociace pro vodu ČR) a vede odbornou skupinu Vodárenství. Ta pořádá pravidelné semináře Vodárenské čtvrtkys odbornou tématikou pro profesionály i širokou veřejnost.
Komentáře