Zavedení povinného sběru textilu přineslo obcím nové náklady, firmám vyšší administrativu a systému jako celku hrozí kolaps. Diakonie Broumov, která se sběru věnuje více než dvě dekády, upozorňuje na nutnost rychlého zavedení systému rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR), jinak bude udržitelný rozvoj v oblasti textilního odpadu ohrožen.
Od začátku letošního roku platí v Česku povinnost samostatného sběru textilu. Zatímco velká města se s novinkou vyrovnávají snáze, malé a odlehlé obce čelí prudkému nárůstu nákladů. Tématu jsme se již věnovali v nedávném textu.
Diakonie Broumov, která textil sbírá a třídí jako charitativní službu, musela rozšířit síť kontejnerů, získat oprávnění k nakládání s odpady a čelit rostoucím logistickým i mzdovým nákladům. „Systém je neudržitelný bez finanční podpory výrobců,“ říká její statutární zástupce Jan Hendrichovský, který popsal, jak se změnila činnost Diakonie po zavedení povinnosti v odpovědích na naše otázky.
Jak se změnila činnost Diakonie Broumov po zavedení povinnosti?
Před povinností Diakonie Broumov (a další podobné firmy) sbírala textil jako charitativní službu napříč republikou, obce měly svoz zdarma, případně mohly dobrovolně přispívat a podpořit tím sociální charakter této činnosti. Velká část takto svezeného textilu se dala využít v zemích EU i zemích třetího světa k původnímu účelu a část také pro další recyklaci (výroba čistících prostředků, koberců, izolací apod.), čímž byla výrazně podporována myšlenka cirkulární ekonomiky. Kvalita sběru se podporovala osvětou a počet kontejnerů byl relativně stabilní.
Po zavedení povinnosti byly firmy nuceny mimo kontejnerů, které sloužily pro sběr použitého textilu v režimu předcházení vzniku odpadu, umisťovat i kontejnery, které slouží pro odpadní textil. To pro některé společnosti znamenalo získání oprávnění k nakládání s odpady a také rozšířit síť kontejnerů. To je sice pozitivní, ale bohužel se to časově nepotkalo se zavedením EPR pro textil a tím pádem to způsobilo značné ekonomické problémy většině firem v oboru, po kterých se tak chce poskytování náročnější a nákladnější služby, ale bez adekvátního navýšení plateb.
Diakonie Broumov byla nucena rozšířit síť kontejnerů a začít oficiálně evidovat odpad. Rozlišuje oděv, který lze ještě využít, od textilního odpadu, jenž musí být likvidován. Výrazně rostou logistické a administrativní nároky, komunikace s obcemi je intenzivnější, stále rostou také mzdové náklady, ale platby (resp. ochota platit) ze strany "zákazníka", tzn. státu a municipalit, je velmi nízká.
Systém se nedaří financovat ani přesto, že mnohé firmy účtují obcím poplatek za umístění a vyvážení kontejnerů na textil. Malé obce čelí prudkým nárůstům poplatků za kontejner a svoz – náklady jsou dnes až o 25–50% vyšší než dříve. Dříve totiž neplatily buď vůbec, nebo spíše zanedbatelnou částku v řádu 100,- Kč za měsíc a kontejner. Nyní je to minimálně desetinásobně více. Je to dáno také tím, že obyvatelé do kontejnerů na textilní odpad vhazují i to, co by tam rozhodně být nemělo (kontaminovaný a plesnivý textil, komunální odpad apod.), čímž znehodnotí celý obsah. Lidé totiž na ulici nerozlišují, který kontejner slouží pro ještě použitelné oděvy a který pro textilní odpad.
Dalo se s touto situací počítat?
Recyklační kapacity v ČR jsou a nové se budují, problém ale nastává se vstupní surovinou a klíčové je to, že když je svezený materiál kontaminovaný, je problematické jej dále využít, zvláště když recyklační společnosti požadují materiál vytříděný a čistý.
Co se týče situace, která teď panuje, tak jde o logický vývoj. O změně legislativy víme minimálně od roku 2020, kdy byl Zákon o odpadech novelizován a platnost povinnosti samostatného sběru textilu tam byla zakotvena s platností od začátku letošního roku. I přesto, že jsme opakovaně upozorňovali, že v této podobě může celému systému hrozit kolaps, byla věc brána na lehkou vázu s logickým vysvětlením, že v té době již bude zavedeno na textil EPR, čímž se věc vyřeší, ale jak již bylo zmíněno, k tomu dosud nedošlo.
Jak se změnilo množství a kvalita sbíraného materiálu?
Po zavedení povinného sběru textilu většina obcí zaznamenala rapidní nárůst objemu sbíraného materiálu, v průměru o 30–100% podle lokality, došlo tak ale k výraznému poklesu kvality. Ve sběru převažuje hůře použitelný či znečištěný materiál, což zvyšuje podíl, který je třeba likvidovat jako odpad – kvalitní textil tvoří menšinu. Diakonie Broumov i další třídící firmy musí více investovat do ručního třídění, což je dražší a zvyšuje logistické nároky.
Jak se obor snaží komunikovat s regulátorem, o co se snaží a jak daleko za obzorem je nastavení kvalitního EPR systému?
Obor tlačí na rychlé zavedení EPR. Sektor ve spolupráci s obcemi i ministerstvem prosazuje nastavení EPR systému, kde by náklady nesli výrobci a dovozci a to prostřednictvím platby za každý kus textilního výrobku, který vyprodukují či importují. Oni pochopitelně tento poplatek přenesou na zákazníka a ten je zaplatí v celkové ceně výrobku. To by také mohlo přispět k tomu, že budou lidé více přemýšlet, jestli si konkrétní kus oblečení koupí, či nikoli. Dal by se tímto způsobem výrazně potlačit trend tzv. Fast Fashion, nebo alespoň získat prostředky pro potlačení jeho negativních vlivů. Cílem je odlehčit obcím, zefektivnit třídění a recyklaci, podporovat ekologický design.
Pomohla by další podpora směřující ke zvýšení recyklačních kapacit, investice do automatizace třídění, jasná motivace k třídění kvalitního textilu a zavedení modulačních poplatků. Potřebné je garance odběru sbíraného textilu a jasná metodika pro reporting a využití materiálu.
Funkční EPR je stále „za obzorem“, nejdřív v horizontu 1–2 let. Do té doby obce a sběrné organizace nesou většinu nákladů na svoz a likvidaci bez systémové podpory. Pokud se situace nevyřeší systémovým fungováním EPR, bude negativní trend narůstat a ohrozí udržitelný rozvoj a cíle oběhové ekonomiky v ČR. Obce, firmy a charitativní organizace nutně potřebují jasný plán a finanční injekci od výrobců a do té doby také podporu státu.
Komentáře