Zavedení zálohového systému na PET lahve a nápojové plechovky představuje největší změnu v českém odpadovém hospodářství za poslední desetiletí. Zatímco cílem je uzavřít kruh recyklace a omezit odpad v přírodě, obce se obávají o stabilitu svých rozpočtů.
Vysoká míra třídění jako výchozí bod
Evropské cíle (nařízení PPWR) směřují ke zvýšení sběru nápojových obalů až na 90 % do roku 2029. V českém prostředí však návrh naráží na unikátní situaci – stávající systém barevných kontejnerů u nás funguje nadprůměrně. Podle aktuálních dat se v Česku vytřídí zhruba 8 z 10 PET lahví. Zastánci zálohování však upozorňují na zásadní rozdíl mezi tříděním a skutečnou recyklací. Zatímco ze žlutého kontejneru končí část plastů v cementárnách nebo jako druhotné produkty (textil, pásky), zálohový systém umožňuje recyklaci typu „z lahve do lahve“. Tím se šetří primární suroviny a výrazně se snižuje uhlíková stopa výroby.
Nejhodnotnější odpad mizí
PET lahve a plechovky jsou nejlukrativnější složkou komunálního odpadu. Jejich vyjmutím ze žlutých popelnic přicházejí obce o přímé příjmy z prodeje surovin. Tyto prostředky přitom dnes samosprávy využívají k dotování sběru méně atraktivních plastů, jako jsou jogurtové kelímky, fólie nebo vícevrstvé obaly. Bez těchto příjmů ztratí současný systém třídění svou ekonomickou stabilitu. Náklady na sběr méně hodnotných plastů totiž nebudou mít čím dotovat, což v konečném důsledku dopadne na peněženky občanů v podobě vyšších poplatků za popelnice
Tlak na recyklační cíle a skládkovací daň
Pro obce představuje zálohování i skryté legislativní nebezpečí. Česko se nachází v období postupného zákazu skládkování, kdy se poplatky za ukládání odpadu na skládky každoročně drasticky zvyšují. Pokud PET lahve a plechovky zmizí z obecních statistik a přesunou se do soukromého zálohového systému, obcím se papírově zhorší celková procenta vytříděnosti. Pokud obec kvůli tomuto výpadku nedosáhne na zákonem daný limit vytříděnosti, přijde také o tzv. „recyklační slevu“ na skládkovném. To může v obecních rozpočtech znamenat ztráty v řádech stovek tisíc až milionů korun ročně.
Parametry systému a „šedá zóna“ odpadu
Aktuální parametry počítají se zálohou 4 Kč za lahev či plechovku. Systém vyžaduje obaly nezdeformované a s čitelným kódem. To s sebou nese riziko vzniku „šedé zóny“. Pokud automat poškozený obal odmítne, hrozí, že skončí v nejbližším koši na veřejném prostranství nebo v příkopu. Náklady na likvidaci tohoto odpadu pak opět ponese obec, nikoliv provozovatel zálohového systému.
Slovenská inspirace a kompenzace
Pohled k sousedům na Slovensko, kde systém běží už od roku 2022, dává české debatě konkrétní obrysy i naději na úspěch. Slovenský model totiž dokázal během krátké doby dosáhnout 92% návratnosti nápojových obalů, čímž prakticky vymazal problém s pohozenými lahvemi v přírodě.
Aby se podobně pozitivní scénář opakoval i u nás, počítá Ministerstvo životního prostředí v roce 2026 s férovým nastavením peněz pro samosprávy. Výpadek příjmů, které obce dříve měly z prodeje plastu, mají pokrýt peníze z nevybraných záloh – tedy od lidí, kteří lahev do automatu nevrátili. Provozovatelé malých vesnických prodejen, které budou sloužit jako sběrná místa, zase dostanou manipulační poplatek, aby se jim práce s lahvemi vyplatila. Obce by navíc měly ušetřit na samotném svozu, protože žluté kontejnery se bez velkých lahví nebudou plnit tak rychle a nebude nutné je vyvážet tak často.
Závěr
Debata o zálohování v roce 2026 již není o tom, zda je recyklace správná, ale jak ji provést, aby nezruinovala fungující infrastrukturu obcí. Klíčovým faktorem nebude jen čistota vytříděného plastu, ale především to, zda stát dokáže obcím vykompenzovat „ztracené tuny“ v jejich statistikách tak, aby na ekologičtější balení nápojů nedoplatili občané skrze vyšší místní poplatky.
Komentáře