Nespokojenost obcí s fungováním svozových firem i rostoucí nároky na odpadové hospodářství vedou v Česku k posilování role komunálních společností. Zkušenosti z praxe ukazují, že vlastní systém svozu může obcím přinést větší kontrolu nad náklady, flexibilitu i lepší přehled o produkci odpadu.
Nespokojenost se svozovými firmami jako impuls ke změně
Jedním z hlavních důvodů vzniku komunálních společností je dlouhodobá nespokojenost se službami externích nadnárodních firem. Starostové napříč republikou opakují stejnou zkušenost: nedostatečná komunikace, nulová možnost ovlivnit nastavení služeb a absence konkurence.
Výběrová řízení často končí fiaskem – přihlásí se stejný dodavatel, někdy i za méně výhodných podmínek. Problémem je také netransparentní cenová politika, kdy se ceny liší podle toho, jak hlasitě která obec „křičí“. V reakci na to vznikají subjekty, které nejsou jen „garážovými firmami“, ale plnohodnotnými partnery pro regiony.
Dobrovolný svazek obcí
Model dobrovolného svazku obcí (DSO) kombinovaného s provozní s.r.o. se v praxi (např. u TS Malá Haná) ukazuje jako nejfunkčnější. Svazek má vyšší šanci na získání dotací, zatímco společnost zajišťuje provoz. Začínalo se se 17 obcemi a dvěma auty, dnes systém obsluhuje 56 měst a obcí v regionu o rozloze 50x50 km a čítá přes 43 tisíc obyvatel. Klíčovým přínosem je přímé zapojení starostů do řízení – ti se pravidelně scházejí a rozhodují o tom, kam bude společnost směřovat, namísto toho, aby se museli přizpůsobovat diktátu externí firmy.
Lepší přehled o odpadech a limity venkova
Vlastní systém umožňuje detailně sledovat produkci odpadu v každé jednotlivé obci, což je klíčové pro splnění legislativních limitů. Masivní zavádění systému „door-to-door“ sice výrazně zvyšuje míru třídění, ale naráží na specifika venkova. Starostové upozorňují, že dostat se pod hranici 100 kg směsného odpadu na obyvatele je v oblastech s lokálními topeništi (těžký popel v zimě) a stárnoucí populací (vysoký podíl inkontinenčních pomůcek) extrémně náročné a tyto složky nelze jednoduše eliminovat.
Motivace obyvatel a riziko „odpadové turistiky“
Nastavení plateb má své limity. Ačkoliv moderní technologie umožňují vážení každé popelnice, praxe varuje před přílišným tlakem na platbu podle množství (PAYT). To může vést k tzv. odpadové turistice, kdy lidé ze strachu z poplatků odvážejí odpad do sousedních obcí nebo jej odkládají cestou do práce v okolí měst (např. Olomoucko). Klíčem k úspěchu tak zůstává edukace a loajalita obyvatel ke své obci.
Jak obce přetlačily trh
Jednou z největších výhod komunálních firem je schopnost rychle reagovat na tržní výkyvy. Příkladem je oblast textilního odpadu. Když komerční poskytovatelé skokově zvýšili cenu za tunu až na 29 000 Kč (což je více než u nebezpečného odpadu), obce na Malé Hané vypověděly smlouvy a zavedly vlastní systém sběru kombinovaný s charitativními sbírkami. Tváří v tvář ztrátě zakázek původní firmy náhle dokázaly snížit cenu zpět na zlomek původní částky (cca 3 500 Kč).
Od techniky po společné ceny
Komunální společnosti si nekonkurují, ale spolupracují. Při poruše techniky nebo výpadku řidičů si sousední obecní firmy vypomáhají (např. půjčením svozového vozu). Společný postup se vyplácí i ekonomicky. Díky spojení objemů vytříděného odpadu s okolními firmami získávají obce mnohem silnější vyjednávací pozici na trhu s druhotnými surovinami. Typickým příkladem je prodej skla, kde lze díky velkému množství dosáhnout až dvojnásobných výkupních cen oproti samostatnému prodeji. Podobně efektivní je spolupráce i u koncových zařízení, kdy společná soutěž několika obecních firem umožnila vyjednat výhodnou desetiletou smlouvu na odběr odpadu ve spalovně SAKO Brno.
Vzdělávání starostů a partnerství se státem
Efektivní systém vyžaduje, aby mu rozuměli nejen lidé, ale i jejich volení zástupci. Osvědčily se exkurze starostů přímo k třídicím linkám. Pohled na to, co všechno lidé do popelnic vyhodí, mění vnímání celého procesu (citace: „tady bych ty občany poslal, ať vidí, v čem se ty ženy musí přehrabovat“).
Komunální společnosti jsou pro stát ideálním partnerem. Znají psychologii obyvatel (odpady = lidské chování) a dokážou přesně popsat rozdíly mezi městem a venkovem. Právě tato praktická zkušenost by měla být základem pro budoucí legislativu, která by neměla vznikat jen „od stolu“ na ministerstvu.
Komentáře