Provozování obecních studní s sebou od letošního roku nese novou odpovědnost v podobě povinného monitoringu „věčných chemikálií“. Vzhledem ke specifické povaze podzemních zdrojů vyžaduje nález PFAS koncepční řešení – od výběru vhodné filtrace až po zvážení dotačních titulů.
Nová legislativa a odpovědnost obcí
Od začátku letošního roku vstoupily v plnou účinnost nové standardy evropské směrnice o pitné vodě (EU 2020/2184, implementována novelou zákona č. 258/2000 Sb.), které zavádějí přísný limit 100 nanogramů na litr pro součet dvaceti vybraných látek ze skupiny PFAS.
Obecní studny se v legislativním smyslu dělí do dvou kategorií, které se zásadně liší rozsahem povinností. Pokud studna zásobuje veřejnost – tedy slouží jako zdroj pitné vody pro více domácností nebo veřejné budovy – jde o veřejný vodovod malého rozsahu a vztahuje se na ni plný režim zákona č. 258/2000 Sb. Studny sloužící výhradně jako záložní nebo provozní zdroj (zalévání, hasební voda) mají povinnosti mírnější, nicméně pokud by jimi byla v jakékoli podobě zásobována pitná voda, platí pro ně stejná pravidla.
Kde začít: první odběr
Odběr vzorku ze studny musí provést akreditovaná laboratoř – nestačí obecní pracovník ani standardní mikrobiologický rozbor. Orientační cena panelu 20 látek PFAS se pohybuje mezi 5 000 a 15 000 Kč za jeden vzorek. U studní je doporučeno odebírat vzorky na jaře po tání sněhu nebo po vydatnějších deštích, kdy je migrace znečišťujících látek do horninového prostředí nejvyšší. Výsledky jsou zpravidla dostupné do deseti až patnácti pracovních dní.
Pokud výsledky prvních rozborů vykazují přítomnost těchto látek nad limitem, je nezbytné neprodleně zahájit komunikaci s příslušnou krajskou hygienickou stanicí a připravit plán nápravných opatření. Zatímco u vodovodní sítě lze dočasně zvýšit monitorovací frekvenci a sledovat trend, u studny je situace naléhavější – kontaminace podzemního zdroje je zpravidla trvalá a bez aktivního zásahu se nestabilizuje.
Co hrozí při nečinnosti
Krajská hygienická stanice může při překročení limitu nařídit okamžité odstavení studny jako zdroje pitné vody, uložit pokutu a nařídit náhradní zásobování cisternovou vodou na náklady obce. U obecní studny navíc hrozí odpovědnost obce za případné zdravotní následky u zásobovaných obyvatel. Administrativní sankce přitom bývají sekundárním problémem – složitější je vysvětlování situace nespokojeným občanům, kteří náhle přišli o fungující zdroj vody.
Technologické cesty k čisté vodě
Eliminace PFAS ze studniční vody je technicky obtížnější než u povrchové vody z vodovodu, protože podzemní voda mívá jiné chemické složení, nižší průtoky a výrazně méně prostoru pro instalaci technologie přímo u zdroje. Nejefektivnější přístup závisí na tom, zda obec chce vodu upravovat přímo u studny, nebo zásobovat odběrná místa přes centrální úpravnu.
Nejčastěji voleným řešením je adsorpce na granulovaném aktivním uhlí. U studní je však nutné zohlednit specifika podzemní vody – vyšší obsah železa nebo manganu může filtry rychleji zanášet a zkracovat životnost náplně, což zvyšuje provozní náklady. Před instalací GAC filtru je proto vhodné provést komplexní rozbor složení vody, nejen na PFAS.
Selektivní iontová výměna je pro obecní studny často praktičtějším řešením než GAC, a to právě díky malým rozměrům zařízení, která se vejdou přímo do čerpací šachty nebo do přilehlé technické místnosti. Vyniká navíc při zachycování krátkořetězcových forem PFAS, které se v podzemní vodě vyskytují relativně často.
Reverzní osmóza přichází v úvahu zejména tehdy, kdy je podzemní zdroj zasažen více druhy znečištění současně. Nevýhodou je nutnost řešit odvod odpadního koncentrátu – u studní v intravilánu obce to může být logisticky komplikované.
Bodová filtrace přímo na odběrném místě (tzv. point-of-use) může být krátkodobým řešením při čekání na výsledky studie nebo instalaci trvalé technologie, avšak jako dlouhodobé opatření pro zásobování celé obce ji hygienické předpisy nepřipouštějí.
Alternativa – napojení na veřejný vodovod
U obcí, které dosud závisí výhradně na studních, bývá napojení na regionální vodovodní soustavu ekonomicky výhodnější než budování vlastní úpravny – zejména pokud vzdálenost od nejbližšího řadu nepřesahuje přibližně tři až pět kilometrů a terénní podmínky nevylučují gravitační zásobování. Tato varianta zároveň trvale eliminuje riziko opakované kontaminace podzemního zdroje a snižuje provozní zátěž obce. Napojení musí být zakotveno v územním plánu a investici do přípojky lze za splnění podmínek zahrnout do dotační žádosti.
Financování a správa obecních rozpočtů
Ekonomická stránka těchto opatření představuje pro obecní rozpočty značnou zátěž – náklady na pořízení nových technologií nebo vybudování přípojky na vodovodní soustavu se běžně pohybují v řádech milionů korun.
Státní fond životního prostředí vyhlásil v letošním roce výzvy specificky cílené na modernizaci technologií pro zajištění kvality pitné vody s podporou 50–85 % způsobilých výdajů. Svazky obcí mají jako žadatelé výrazně silnější pozici než jednotlivé obce – a právě pro malé obce závislé na studních je tato forma spolupráce obzvláště vhodná. Podmínkou podání žádosti je aktuální Plán financování obnovy vodovodu – bez něj bývá žádost zamítnuta ještě před věcným posouzením.
Kromě dotace SFŽP je vhodné sledovat také Národní plán obnovy, programy Ministerstva zemědělství a krajské dotační tituly. Zvýšené provozní výdaje je zároveň nutné promítnout do kalkulace vodného v souladu s platnými cenovými předpisy, ideálně s výhledem na tři až pět let.
Jak postupovat dál
Základem je zadání akreditovaného odběru a analýzy vody ze studny – nejlépe na jaře po tání nebo po deštích, kdy je migrace látek do podzemního zdroje nejvyšší a výsledky nejlépe odráží skutečný stav. Pokud rozbory prokáží překročení limitu, je nutné neprodleně informovat krajskou hygienickou stanici, dohodnout plán nápravných opatření a zvážit dočasné odstavení studny jako zdroje pitné vody.
Na analýzu navazuje zpracování studie proveditelnosti, která porovná dostupné varianty – úpravu vody přímo u studny, centrální úpravnu nebo napojení na veřejný vodovod – z hlediska nákladů, technické proveditelnosti i územního plánování. Souběžně by měla obec aktualizovat Plán financování obnovy vodovodu, bez nějž nelze podat žádost o dotaci ze SFŽP. Projektová dokumentace pro dotační řízení by měla být hotova nejpozději na podzim. Do konce roku je pak vhodné promítnout budoucí provozní náklady do kalkulace cen vodného.
Transparentní přístup k datům a včasná příprava investic jsou jedinou cestou, jak předejít krizovým scénářům – tedy situaci, kdy obec ze dne na den přijde o fungující zdroj pitné vody a musí operativně řešit náhradní zásobování.
Komentáře