Publikace „The Great Plastics Distruction“ uvádí, že benefit z aplikací plastů je 9 až 15 krát vyšší, než emise CO2 z jejich výroby. Dosavadní světová míra recyklace plastů se pohybuje mezi 10 – 14 % a je nízká ve srovnání s mírou recyklací u kovů (45 %) a skla (35 %).
V březnu 2020 byl v EU schválen akční plán pro oběhové hospodářství s mottem „Čistá a konkurenceschopná Evropa“. Mimo jiné uvádí, že v EU bylo vyprodukováno 2,5 miliard tun odpadů, což představuje 5 000 kg na obyvatele. Stavebnictví je zodpovědné za 35 % produkce odpadů.
Veškeré odpady jsou vykazovány podle vyhlášky č. 93/2016 Sb. Katalogu odpadů v rámci 20 skupin, přičemž pro stavební a demoliční odpady přísluší skupiny 17. Podle nové vyhlášky MŽP a MZd ze dne 5. 1. 2021 se zařazují stavební odpady z pěnového polystyrenu následovně:
17 06 04 01 – izolační materiály na bázi polystyrenu s obsahem POPs vyžadující specifický způsob nakládání s ohledem na nařízení POPs
17 06 04 02 – izolační materiály na bázi polystyrenu
Do první skupiny patří stavební odpadní pěnový polystyren s retardérem hoření typu HBCDD, který se v ČR mohl aplikovat v letech 1988–2015 a lze jej pouze spalovat, nebo fyzikálně-chemicky recyklovat. K tomu se využívá například technologie PolyStyrene Loop, která je instalována například v nizozemském Terneuzenu.
Do druhé skupiny patří stavební odpadní pěnový polystyren realizovaný na stavbách do roku 1988 a po roce 2015, kde retardér hoření není a lze jej recyklovat mechanickými nebo chemickými postupy.
Podle údajů UNEP z roku 2015 potřebuje 40 % světové populace nové udržitelné domy. Předpokládá se totiž, že ve městech bude v roce 2050 žít o 2,5 miliardy lidí více než dnes. Globální spotřeba izolantů budov má do roku 2027 růst každoročně o 4,7 %. V EU se staví ročně 1 % nových budov s vysokým energetickým standardem, celkem 36 % stávajících budov bude vyžadovat do roku 2030 zateplení stěn, střech a podlah.
V ČR pro tyto účely pokračuje dotační program Nová zelená úsporám s alokovanou výší 39 miliard Kč do roku 2030. Nové předpisy budou od roku 2022 znamenat u systémů ETICS navýšení tloušťky izolantu EPS o 30 mm, proti stávajícímu průměru ve výši 153 mm.
V Evropě se 80 % EPS spotřebuje ve stavebnictví jako izolant, 15 % jako obal a zbytek v oblastech jako je ochrana zdraví /helmy/, ve wellness, sportovním náčiní a modelování. Díky jemné buněčné struktuře, tvořené ze 2 % polystyrenem a z 98 % vzduchem má nízkou objemovou hmotnost, vynikající tepelně-izolační vlastnosti a je plně recyklovatelný.
Sdružení EPS ČR se jako člen evropské asociace národních asociací zpracovatelů EPS – EUMEPS přihlásilo k využití odpadního EPS. Z letošní zprávy EUMEPS o plnění dobrovolného závazku 22 národních sdružení v recyklaci EPS odpadů vyplývá, že celková míra recyklace EPS v Evropě činí 30 %. EPS obaly se podílejí 37 % a odpady ze stavebních aplikací 10 %.
Recyklačních technologií, které si s EPS poradí je více. Na stole je téma chemické recyklace, kde se skloňují zejména pojmy plazmového zplyňování nebo pyrolýzy. Ne každý ale hovoří o dalším možném způsobu, díky kterému by bylo možné, aby takové množství odpadů nekončilo na skládce. Jde o proces rozpouštění odpadů - solvolýzu.
Solvolýza je proces, ve kterém jsou zregenerovány vstupní polymery z materiálů, které mechanickým procesem recyklovat nelze. Myšleny jsou tím především vícekomponentní materiály, zejména ty s podílem polypropylenu, polyetylenu, polyamidu a polyesteru, které jsou používané v hygienickém, potravinářském, automobilovém, nebo stavebním průmyslu.
Pro tyto materiály nelze v současné době, kromě spalování či energetického využití, najít jinou formu využití, pakliže se chceme vyhnout skládkování. Pomocí solvolýzy se tento materiál recyklovat dá. Technologie dokáže zpracovat polymerní materiály s více komponenty. Vychází z principu, že každý polymer reaguje s jiným rozpouštědlem, takže se aplikuje odpovídající rozpouštědlo a následně se polymer z roztoku vysráží, případně ještě přečistí. Rozpouštědla lze používat opakovaně, takže proces generuje malé množství odpadu.
Výstupním materiálem z procesu je plnohodnotná surovina, která je znovupoužitelná kupříkladu i v potravinářství. V případě chemické recyklace tak odpadá problém, ke kterému dochází při různých mechanických výrobách rPET, kdy je výrobce omezen evropskými předpisy procentuální výši použití recyklátu v potravinářství.
Výhodou solvolýzy je, že proces je energeticky velmi úsporný, v porovnání s běžným přepracováním mechanickou cestou a dává možnost využít materiály s plnivy, a to včetně využití plniv samotných.
Ačkoliv patent na solvolýzu existuje již více než 10 let, nyní se do života uvádí po laboratorních testech a malých pilotních zařízeních na poloindustriální úrovni s ověřením na běžných industriálních technologiích a v průmyslových aplikacích.
Článek vznikl za podpory klastru Wasten
Klastr WASTen byl založen dne 23. 12. 2015 jako zapsaný spolek. Členy sdružení jsou inovativní české podniky, dodavatelé špičkových technologií na zpracování komunálního a průmyslového odpadu, a přední vědeckovýzkumná pracoviště.
Komentáře