Na výrobu jednoho trička je potřeba až 2 700 l vody. Jde o takové množství pitné vody, které jednomu člověku stačí na 2,5 roku. Než se tento módní kousek dostane do obchodu, urazí okolo 21 000 km. Výroba oblečení a obuvi zodpovídá za 10 % celosvětových emisí skleníkových plynů.
Textilní průmysl patří k největším znečišťovatelům životního prostředí
25 % celosvětové spotřeby insekticidů a 10 % světové spotřeby pesticidů připadá na pěstování bavlny. Podle odhadů se textilní průmysl podílí 20 % na celosvětovém znečištění vody. Příčinou jsou používané barvy a chemické látky k úpravě výrobků.
„Výrobci by měli být odpovědní za své výrobky a nechrlit zbytečně nadměrné množství textilu, které pak likvidují místo toho, aby ho využili. Oblečení, které bylo vyrobeno a neslouží ke svému účelu zatěžuje životní prostředí ze všeho nejvíce,“ upozorňuje Kateřina Kučerová ze společnosti Potex.
Cesta od získání suroviny až na pulty obchodů je dlouhá. Zahrnuje tyto činnosti:
- Kontrola a balení
- Doprava do skladu
- Doprava obalů
- Skladování
- Focení a prezentace zboží
- Marketing
- Expedice k zákazníkovi
Likvidace textilu je náročná
Občas se stane, že z nejrůznějších důvodů firmy zvažují likvidaci nového oblečení. Z environmentálního hlediska je to krok špatným směrem. „Při výrobě bylo spotřebováno spousty vody, energií, barev, chemikálií atd. a to vše úplně zbytečně. Jediným způsobem, jak alespoň trochu zmírnit ekologickou stopu je darovat tyto výrobky např. společnostem, které se zabývají sběrem, tříděním a redistribucí oděvů nebo do charitativních organizací a nechat je nosit lidi,“ konstatuje Kateřina Kučerová.
Likvidace textilu má svá pravidla a není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. „Záleží, z jakého materiálu je oblečení vyrobeno. Pokud se jedná o směs několika materiálů, je recyklace/downcyklace v podstatě nemožná, protože např. výrobci izolačních desek musí zaručit stálou kvalitu a složení svého výrobku, a proto přijímají pouze jednosložkové materiály,“ vysvětluje Kateřina Kučerová.
Opětovné používání textilu
„Rozcupování textilu nebo rozemletí na drť je opravdu nezodpovědné zacházení s novým textilem,“ zdůrazňuje Kateřina Kučerová.
Aby se zmírnil dopad textilního průmyslu na životní prostředí je třeba naučit se využívat své oblečení na maximum. V případě, že danému jedinci již nevyhovuje, je dobré posílat dál ošacení, obuv, kabelky apod. Prodloužením životnosti textilu předcházíme vzniku odpadu a neplýtváme surovinami, které byly použity na jeho výrobu.
V České republice bude povinný oddělený sběr textilu od roku 2025.
Co se děje s oblečením, které již nelze dále nosit
Každý Čech vyprodukuje ročně průměrně 10 kg textilního odpadu. Pokud ho neodloží do kontejneru na textil nebo jinak nedaruje, většinou skončí na skládce nebo ve spalovně.
Přitom použitý a nositelný textil může ještě sloužit k původnímu účelu a pomáhat lidem v nouzi. Případně z textilu, který nositelní již není, je možné získat například výplňový textil a podložky (vlna, syntetika), výplně slamníků a čalounění (látky), přikrývky a podložky (zbytky z výroby oděvů), papír, bankovky a filtrační papír (utěrky, bytový textil), izolace (džíny) atd.
Komentáře