Zatímco mikroplasty se staly předmětem rozsáhlého výzkumu i regulace, pozornost se nyní obrací k ještě menším částicím – nanoplastům. Tyto fragmenty plastů o velikosti pod jeden mikrometr se v prostředí šíří obtížně zjistitelným způsobem a jejich dopady zatím nejsou plně prozkoumány.
Nanoplasty vznikají rozpadem plastového odpadu a jejich detekce je technicky náročná. Dosavadní měření potvrzují jejich přítomnost ve vodě, půdě i ovzduší, přičemž skutečné koncentrace mohou být vzhledem k limitům analytických metod obtížně určitelné. Studie rovněž ukazují, že tyto částice se mohou dostat i do velmi odlehlých oblastí planety, daleko od původního zdroje. Velikost nanoplastů umožňuje jejich interakci s buněčnými strukturami, což otevírá otázky ohledně možných zdravotních dopadů. Současný výzkum postupně zpřesňuje znalosti o jejich výskytu a chování, ale řada otázek zůstává otevřená, včetně případných regulačních dopadů.
Další podrobnosti a souvislosti o nanoplastech přináší celý článek na Průmyslové ekologii.
Komentáře