Od 60. let 20. století vzrostla průměrná teplota v Česku o více než 2 °C.Sněhová pokrývka mizí rychleji, období bez srážek se prodlužuje a vodní bilance se v posledních deseti letech propadá do záporných hodnot. Profesor Jiří Wanner z Ústavu technologie vody a prostředí z VŠCHT varuje, že tato změna klimatu „přepisuje pravidla vodního hospodářství“ – a města na to musejí reagovat. Nejde jen o komfort, ale o budoucí dostupnost pitné vody.
V Česku se denně spotřebuje 90 až 100 litrů pitné vody na osobu, přičemž 15 až 20 % z ní unikne z potrubí, než dorazí k odběrateli. Podíl dešťové vody využívané ve městech nepřesahuje 5 %. Podle klimatologických scénářů může dostupnost vody v některých regionech do roku 2050 klesnout až o pětinu. Tato čísla jasně ukazují, že města stojí před jedním z největších úkolů své budoucnosti.
Hlavní hrozby pro městské zásobování vodou
V posledních letech klesají hladiny podzemních vod a přibývá oblastí, kde zdroje pitné vody začínají být napjaté. Příčinou jsou delší epizody sucha, odvodněná krajina a městské prostředí plné asfaltu a betonu, kde se voda nemá šanci vsáknout. Situaci zhoršuje i znečištění vod pesticidy, dusičnany a chemikáliemi z průmyslu. Dalším problémem jsou ztráty vody v zastaralých vodovodních sítích, které v některých městech dosahují až pětiny celkové výroby.
Jak města reagují
Řada měst modernizuje vodovodní sítě, zavádí digitální monitoring a rychlé opravy úniků. V parcích a u veřejných budov přibývají retenční nádrže, zelené střechy a propustné povrchy, které umožňují vsak dešťové vody a zmírňují riziko povodní. Dešťová voda se využívá pro zálivku zeleně nebo úklid ulic, čímž se šetří pitná voda.
Čistírny odpadních vod se modernizují tak, aby vyčištěná voda mohla sloužit k chlazení v průmyslu nebo zavlažování parků. V Barceloně tímto způsobem nahrazují až pětinu běžné spotřeby pitné vody. Také městské budovy dostávají úsporné armatury – speciální kohoutky a ventily, které omezují průtok vody, a perlátory – malé vložky, které mísí vodu se vzduchem, takže při menší spotřebě zachovávají stejný pocitový proud. Kromě toho se instalují systémy na využívání šedé vody, které po úpravě znovu používají vodu z umyvadel či sprch například pro splachování nebo zálivku zeleně.
Inspirace z domova i ze světa
Praha rozvíjí program modrozelené infrastruktury, který kombinuje zelené střechy, retenční nádrže a parky schopné zadržet vodu při přívalových deštích. Brno investuje do podzemních nádrží pod náměstími pro zálivku zeleně. Kodaň propojuje odvodňovací systém s městskými parky, které se při velkých deštích mění v retenční plochy, a Barcelona recyklovanou vodou udržuje parky i čistí ulice.
Úspěch městských opatření závisí i na obyvatelích a firmách. Sběr dešťové vody pro domácí zálivku, instalace úsporných baterií či výměna spotřebičů za úspornější modely dokáže snížit spotřebu vody v celé aglomeraci. Některá města proto nabízejí dotace na pořízení retenčních nádrží nebo modernizaci vybavení domácností.
Budoucnost vodní politiky
Střední Evropa se bude potýkat nejen s nedostatkem vody, ale i s extrémní nerovnoměrností srážek – období sucha se budou střídat s přívalovými dešti. Úspěšná města spojí urbanismus, vodohospodářství a ekologii do jednoho uceleného přístupu a začnou investovat do modrozelené infrastruktury včas. Výsledkem nebude jen větší odolnost vůči klimatickým změnám, ale také zdravější a příjemnější prostředí pro život.
Více souvislostí a dat najdete v našem starším článku.
Komentáře