Lichnov se díky své inovativní strategii zadržování vody stal příkladem pro ostatní obce. Po ničivých povodních v roce 1996, které zasáhly celé údolí říčky Čižiny, obec spojila technická řešení s péčí o přírodu a dnes inspiruje ostatní obce i v soutěži OBEC 2030.
Od té doby Lichnov systematicky pracuje na ochraně před povodněmi a erozí. Obec kombinuje technická opatření s obnovou přírodního prostředí a péčí o biodiverzitu, čímž zvyšuje odolnost krajiny vůči extrémním povětrnostním jevům a zároveň zlepšuje kvalitu života místních obyvatel.
Klimatická změna a potřeba zadržovat vodu v krajině
Klimatická změna stále výrazněji ovlivňuje každodenní život. Stoupající teploty, změny v rozložení srážek a častější extrémní výkyvy počasí patří k jejím nejviditelnějším projevům. Mezi nejzávažnější dopady patří nárůst frekvence a intenzity povodní. Ty nejsou způsobeny jen vyššími srážkovými úhrny, ale také rychlým odtokem vody z krajiny, k němuž přispívá odlesňování, urbanizace a nevhodné zemědělské hospodaření. Pokud voda z přívalových dešťů nemá možnost se vsáknout, rychle se hromadí na povrchu a způsobuje záplavy ohrožující obyvatele, majetek i infrastrukturu.
Zadržování vody v krajině představuje účinný způsob, jak těmto rizikům čelit. Jde o soubor opatření, jejichž cílem je zpomalit odtok vody a umožnit její postupné vsakování do půdy. Patří sem například výsadba vegetace, budování retenčních nádrží a průlehů nebo revitalizace mokřadů. Kromě snížení povodňového rizika tato opatření zvyšují odolnost krajiny vůči suchu, zlepšují kvalitu vody, podporují biodiverzitu a přispívají ke stabilizaci mikroklimatu. Investice do těchto řešení jsou klíčové pro udržitelný rozvoj i adaptaci na měnící se klimatické podmínky.
Povodně jako impulz ke změně
Lichnov se stal symbolem ničivých povodní po roce 1996, kdy byla obec ležící v údolí říčky Čižiny vážně zasažena. O rok později postihla povodeň celou Moravu a osud Lichnova tak získal regionální rozměr. „Nebylo to poprvé, co lichnovákům nateklo do gumáků,“ vzpomíná místostarosta Jan Gemela. „V kronikách obce nalezneme povodňová svědectví z let 1853, 1890, 1901, 1942, 1959, 1968 a 1969. Povodeň roku 1996 byla mimořádná a dosud nejničivější.“
Právě tato událost se stala impulzem pro systematická protipovodňová a protierozní opatření. V roce 2002 byly dokončeny komplexní pozemkové úpravy a už v roce 2004 začala realizace prvních opatření, jako jsou průlehy a biokoridory. Ty obec postupně rozvíjí dodnes.
Opatření realizovaná v roce 2023
V roce 2023 se obec zaměřila na lokalitu opakovaně ohrožovanou přívaly vody a bahna. Na erozně ohrožených svazích vznikly vrstevnicové záchytné průlehy, jejichž cílem je zachytit a odklonit povrchový odtok a snížit erozní smyv. Součástí řešení je i liniová zeleň, která funguje jako interakční prvek v krajině, zlepšuje prostupnost zemědělské krajiny a podporuje územní systém ekologické stability.
Vegetace zároveň zpevňuje násypy průlehů, stabilizuje meze, zlepšuje mikroklima a vytváří vhodnější podmínky pro biodiverzitu. Výsadby byly umístěny na spodní svahy mezí, v nepravidelných skupinách různé velikosti. Druhová skladba odpovídá půdním a klimatickým podmínkám a vychází z domácích dřevin typických pro jedlo-bukové lesy a bučiny. Pro zpestření byly doplněny i ovocné stromy, například jabloně a švestky. Před výsadbou byly meze zatravněny směsí s převahou kostřavy a jílku.
Tůně, aleje a návrat vody do krajiny
Historická polní cesta, která dříve soustřeďovala odtok vody, byla zatravněna a osázena alejí krajových odrůd hrušní. U staré hrušně se studnou, která podle slov místostarosty tvoří středobod cesty, vzniká vyhlídkové místo s informačním panelem. V nivě Lichnovského potoka byly vyhloubeny dvě tůně. Z horní tůně, kde je vydatnější přítok, odtéká voda přeronem do potoka v místě původního koryta. Spodní tůň se díky štěrkovým vrstvám samovolně vyprazdňuje průsakem do zvodně potoka, případně přeronem při vyšších přítocích.
Tím je zajištěno, že tůně nevysychají ani v suchých obdobích. Okolí bylo oseto vlhkomilnou travino-bylinnou směsí, která zvyšuje retenční schopnost území a podporuje místní biodiverzitu. Na zatravněných plochách vznikly květnaté louky a paty hrázek průlehů byly osázeny dřevinami. Projekty byly připravovány od roku 2019 ve spolupráci s VUT v Brně. Financování zajistily Norské fondy s přispěním Moravskoslezského kraje v rámci Implementace adaptační strategie.
Inspirace pro další obce
Lichnov ukazuje, že i ve svažitých lokalitách nad zástavbou lze efektivně řešit odtokové poměry. Stabilizace soustředěného odtoku, výsadba krajových odrůd hrušní, zvýšení druhové pestrosti zatravněných ploch a zpřístupnění krajiny s vyhlídkovým místem přinášejí nejen ochranu před povodněmi, ale i dlouhodobou přidanou hodnotu. Obec tímto přístupem zlepšila mikroklima a ukazuje, že protipovodňová opatření mohou mít zároveň ekologický i estetický přínos. Lichnov je příkladem cesty, kterou by se mohly vydat i další obce připravující se na dopady klimatické změny.
Komentáře