Podniků v gastrooboru, které nejsou vstřícné při servírování kohoutkové vody, je v moravskoslezském regionu velmi málo. Dopady onemocnění COVID-19, rostoucí náklady a ekonomická nejistota jsou příčinou toho, že větší počet z nich pozastavil provoz.
Po roční pauze způsobené pandemií vyrazili v srpnu do terénu Kohoutkoví inspektoři SmVaK, aby zjistili, nakolik jsou podniky v gastrooboru vstřícné při servírování kohoutkové vody. Certifikát obdrželo v minulých letech 200 podniků ze zhruba 250 navštívených. Letos jich přibylo dalších 50 z Opavska, Novojičínska, Havířovska, Českotěšínska a Frýdecko-Místecka. Oproti předcovidovému období je zřejmé, že větší počet podniků přerušil svůj provoz, případně ho výrazně omezil z hlediska otevírací doby či poskytovaných služeb.
Kohoutkový inspektor SmVaK na sebe v letošním roce vzal podobu dvou vysokoškolských studentů, kteří v regionu ověřili, zda restaurace, kavárny, hotely a další občerstvovací zařízení nabízejí kohoutkovou vodu z veřejné vodovodní sítě. Kromě nálepky Podáváme voduz kohoutku vstřícní provozovatelé dostali jako ocenění sadu džbánů a sklenic, do nichž mohou kvalitní pitnou vodu servírovat.
Podávání kohoutkové vody – většinou za přiměřený poplatek zohledňující pracnost a náročnost dané služby stejně jako doplňky v podobě citrónu nebo máty v karafě vody – se stalo v regionu samozřejmostí. Podniků, které tuto službu nenabízejí, je naprosté minimum. Obvyklý koncept je ten, že jedna sklenička vody je poskytována bezplatně. Voda ve džbánu nebo karafě, většinou ochucena mátou nebo citronem, bývá zpoplatněna. Litr obvykle stojí 15 až 35 korun.
Zajímavé bylo během letošních výjezdů zjištění, jak s realitou tohoto segmentu podnikání zahýbalo několikaleté období poznamenané onemocněním COVID-19 a z něj vyplývajících restrikcí, které tvrdě zasáhly gastroobor a sektor cestovního ruchu. Stejně tak bylo zajímavé sledovat, kolik podniků po covidovém období již neobnovilo provoz a kolik z nich muselo koncept podnikání změnit s ohledem na nejistou ekonomickou situaci, vysokou inflaci a nárůst nákladů ve všech oblastech fungování.
SmVaK Ostrava odstartovaly projekt v létě 2015 a každý rok během léta inspektoři vyráží do terénu, aby zjistili, jak se situace v průběhu času mění. Celkem se do projektu zapojilo již více než 320 restaurací, kaváren, cukráren, občerstvovacích zařízení nebo hotelů.
„Podávání kohoutkové vody se postupně stalo v České republice a regionu, kde SmVaK Ostrava působí, běžnou praxí. Negativních reakcí a odmítnutí s odůvodněním, že si majitelé nebo provozovatelé nepřejí, aby obsluha podávala zákazníkům vodu z kohoutku, se objevilo letos naprosté minimum. Trend je v tomto ohledu od roku 2015, kdy jsme s projektem začali, nezpochybnitelný. Bohužel je zřejmé, že období covidových restrikcí, na něž navázala současná ekonomická nejistota související s rostoucími náklady na energie, pohonné hmoty nebo personál, dopadlo na gastroobyznys poměrně tvrdě. Ostatně řada expertů je přesvědčena, že se obor bude muset změnit směrem k větší specializaci, jedinečnosti konceptů a poskytovaných služeb, stejně jako k vyšší kvalitě, která se bude logicky promítat do vyšších cen,“ říká generální ředitel SmVaK Ostrava Anatol Pšenička.
Princip projektu spočívá v osobních návštěvách a rozhovorech s majiteli jednotlivých podniků. Vodárenská společnost chápe, že kohoutková voda nemusí být v podnicích poskytována bezplatně, protože s přípravou a servisem na stůl zákazníka je spojena řada úkonů a práce. Navíc voda jako nejcennější surovina má svou hodnotu. Proto není podmínkou pro ocenění to, aby dostávali návštěvníci kohoutkovou vodu zdarma.
Komentáře