Sdílení elektřiny z obnovitelných zdrojů se stalo reálnou cestou k energetické soběstačnosti českých obcí. Díky nové legislativě mohou radnice využívat elektřinu vyrobenou na střeše úřadu i v dalších obecních budovách a výrazně tak snížit své provozní náklady. Od roku 2025 navíc pravidla zpřesňuje Lex OZE III, který otevírá dveře moderním technologiím, jako je akumulace a agregace flexibility.
Novela energetického zákona Lex OZE II umožnila obcím sdílet elektřinu mezi jejich vlastními objekty. Obec se v takovém případě stává tzv. aktivním zákazníkem. Pokud sdílíte energii jen v rámci obecních budov (do 100 registračních čísel předávacích míst), je administrativa poměrně přímočará. Pokud se do schématu zapojí i další subjekty – například místní podnikatelé, spolky nebo občané – je vhodné vytvořit energetické společenství. To sice vyžaduje založení právnické osoby, ale Lex OZE III tyto procesy od roku 2025 zjednodušuje a lépe definuje pravidla pro fungování těchto komunit.
Bez dobré přípravy to nepůjde
Než obec začne sdílet, musí analyzovat spotřební profily budov. Školy a jídelny mají nejvyšší spotřebu přes den, což se ideálně potkává s výrobou z FVE. Budovy s večerním provozem (např. sportovní haly) už mohou vyžadovat instalaci bateriového úložiště. Sdílení není možné z tzv. mikrozdroje (do 10 kW bez přetoků). Výrobna musí mít platnou Smlouvu o připojení s povolenými přetoky do distribuční soustavy. Pokud má obec starší elektrárnu nastavenou pouze pro vlastní spotřebu v jedné budově, musí nejprve požádat distributora o úpravu připojení.
Registrace a „digitální mozek“ systému
Sdílení elektřiny probíhá prostřednictvím Elektroenergetického datového centra (EDC). Zde obec registruje všechna odběrná místa. Celý proces od prvotního záměru po ostré spuštění sdílení obvykle trvá 6 až 12 měsíců, v závislosti na rychlosti schvalování u distributora a instalaci technologií. Aby systém fungoval, musí mít všechna zapojená místa průběhové měření (Smart Metering) s 15minutovým intervalem. Instalaci těchto měřidel zajišťuje distributor po registraci u EDC. Bez těchto dat nelze sdílení vyúčtovat.
Jak se elektřina dělí?
Zde nastala důležitá změna. Obec si může vybrat, jakým způsobem se vyrobená elektřina mezi budovy „rozlije“:
- Statická metoda: Každé budově (např. škole) se přidělí pevné procento z výroby (např. 30 %). Pokud ale škola v danou chvíli elektřinu nevyužije, tato část propadá do sítě jako přebytek.
- Iterační (dynamická) metoda: Tato metoda je pro obce efektivnější. Pokud jedna budova v daných 15 minutách elektřinu nepotřebuje, systém ji automaticky nabídne dalším budovám v rámci skupiny. Tím se maximalizuje využití vlastní energie a minimalizují přetoky za nevýhodné ceny.
Co obec skutečně ušetří?
Je důležité si uvědomit, že sdílení elektřiny nenahrazuje dodávku od obchodníka. Každé odběrné místo má nadále svou smlouvu s dodavatelem, který zajišťuje elektřinu v době, kdy slunce nesvítí. Sdílením obec šetří především na silové složce elektřiny. Nicméně i u sdílené elektřiny, která putuje přes veřejnou síť, je nutné hradit regulované poplatky (distribuci, systémové služby apod.), i když se v budoucnu počítá s možnými úlevami pro komunitní energetiku.
Na co si dát pozor
- Role energetického manažera: Data z EDC je potřeba pravidelně vyhodnocovat. Jen tak obec zjistí, zda má systém nastavený optimálně.
- Limity: Skupina sdílejících zákazníků je omezena na 100 odběrných míst v rámci celé ČR.
- Akumulace: S příchodem Lex OZE III se stává klíčovým tématem ukládání energie. Pokud obec vyrobí v poledne přebytek, díky bateriím nebo ohřevu vody jej může „poslat“ do školy i v době, kdy už je slunce nízko.
Komentáře