Chemická recyklace označuje několik různých technologií, které přeměňují použité plasty na jejich základní stavební prvky, speciální polymery, suroviny pro nové plasty, paliva, vosky a další cenné produkty.
Největší výhodou technologie chemické recyklace je možnost recyklace plastů, které jsou v jiných podmínkách jen obtížně recyklovatelné, případně nerecyklovatelné. Týká se to zejména kompozitních materiálů či komunálního odpadu obecně.
Často se objevují dotazy, o jaké využití odpadu v případě chemické recyklace vlastně jde. Obrátili jsme se tedy na odborníky a položili jim následující otázku:
Je chemická recyklace materiálovým nebo energetickým využitím odpadu?
Dominika Pospíšilová, Ministerstvo životního prostředí ČR:
Pod pojem chemická recyklace je možné zařadit různé druhy technologií a procesů. Zařazení těchto technologií z hlediska materiálové nebo energetického využití závisí na tom, jak je nakládáno s výstupem z technologie - např. pokud jde výstup do materiálového využití na nové sloučeniny, výrobky apod., pak se jedná o materiálové využití. Když je výstup určen k energetickému využití (palivo), pak jde o energetické využití. Může se jednat i o kombinaci materiálového a energetického využití.
Petr Břenek, PGP Terminal, a.s.:
Definici materiálového nebo energetického využití původní suroviny neurčuje primární konverzní termický zpracovatelský recyklační proces na bázi chemického principu, ale samostatné, oddělené a nezávislé využití na následném technologickém finálním zařízení.
Termické procesy chemické povahy přetvářejí a vlastně recyklují původní vstupní odpad na nové produkty, které dle celospolečenské poptávky a potřeby nalézají finální materiálově či energeticky smysluplné uplatnění.
Přečtěte si také:
Plazmové zplyňování – další možný způsob zpracování odpadů
Sarah Ožanová, Arnika:
Pod pojmem „chemická recyklace“ se ve skutečnosti ukrývá celá řada technologií, jako je například termická depolymerizace, pyrolýza nebo solvolýza, a v jednotlivostech se od sebe tyto technologie mohou velmi lišit.
Když se na ně ale podíváme jako na jednu skupinu a ptáme se po jejich recyklačním potenciálu, zjistíme, že jen u malého zlomku technologií a zařízení na takzvanou chemickou recyklaci dochází v praxi k tomu, že by se díky nim odpad, nejčastěji odpadní plast, stával novým materiálem a byl znovu použit.
Místo toho většinou dochází k tvorbě paliva nízké kvality, se kterým je potřeba dále pracovat, aby se stalo použitelným. To vyžaduje další energetické vstupy u technologií, které jsou i bez toho velmi energeticky náročné a z tohoto důvodu prakticky nekonkurenceschopné. Velká energetická náročnost se samozřejmě pojí s velkou uhlíkovou stopou. Výstupy z takovýchto zařízení navíc mohou potenciálně obsahovat řadu zdraví i životnímu prostředí nebezpečných látek.
Takzvaná chemická recyklace proto podle nás není v souladu s oběhovým hospodářstvím. Místo toho, aby ho řešila, jak je to občas prezentováno, přinejlepším odvádí od problému pozornost a jeho řešení jen dále odsouvá. Řešení přitom spočívá v omezení výroby a používání primárních plastů, ve snižování produkce odpadů obecně a v podpoře skutečné recyklace a opětovného používání materiálů.
Článek vznikl za podpory klastru Wasten
Klastr WASTen byl založen dne 23. 12. 2015 jako zapsaný spolek. Členy sdružení jsou inovativní české podniky, dodavatelé špičkových technologií na zpracování komunálního a průmyslového odpadu, a přední vědeckovýzkumná pracoviště.
Komentáře