Některé zprávy z poslední doby by mohly mnohé lidi znejistit, zda se má smysl odkládat své nepotřebné ošacení do kontejnerů na textil. Kde skončí naše oblečení? Jak přispět k tomu, aby se tzv. rychlá móda zpomalila?
Problematiku v rozhovoru poodkryje Kateřina Kučerová ze společnosti POTEX – Recyklujeme textil.
Je pravda, že většina použitého či vyřazeného oblečení končí na skládkách v rozvojových zemích?
Tento problém určitě existuje a nemůžeme se tvářit, že ne. Není ale pravda, že by většina vyřazeného oblečení končila na skládkách rozvojových zemí. To je obraz, který se nám některá média snaží stále předkládat i bez hlubší znalosti dané problematiky.
Pokud chcete v současné době vyvážet či prodávat použitý textil do rozvojových zemí, má to přesná pravidla. Ta si nastavují dané země. Není to tak, že tam můžete importovat cokoli. Dané země si velmi vybírají, jaké oblečení si odeberou. Jsou na to přesné požadavky ať už na kvalitu nebo složení. Nemůžete tam tedy jen tak vyvézt tuny oblečení a tam je odhodit.
Společnosti, které sbírají a třídí textil se primárně snaží vše upotřebit a zpracovat lokálně. Dává to smysl, jak ekologický, tak i sociální. Z ekologického hlediska se snažíme minimalizovat přepravu a emise, které při ní vznikají.
Ze sociálního hlediska dává smysl, aby oblečení, které lidé vyřadí/darují v dané lokalitě, sloužilo charitám a neziskovým organizacím na daném území. Výjimku mohou tvořit přírodní či válečné katastrofy.
Jak tomu předcházet? Kam dávat vyřazené oblečení?
Oblečení je ideální dávat do textilních kontejnerů. Je to velmi jednoduché a smysluplné. Např. Potex potom vše sveze na jedno místo, do skladu, kde se vše třídí a připravuje pro neziskové organizace. Charitám je nutné připravovat oblečení přesně podle jejich požadavků, jinak jim můžete přidělat hodně práce. V tom je práce Potex a textilních kontejnerů nezastupitelná. Často jsme se z úst veřejnosti setkali se spojením „nevděčná charita“. Např. v případě, že odmítnou jejich oblečení. Charity však nejsou nevděčné, jen přesně znají své klienty a jejich potřeby. Nemohou přijmout vše, protože pak by to museli na své náklady nějak zpracovat. Proto je velmi důležitá úzká spolupráce Potex a portfolia rozmanitých neziskových organizací.
Jak změnit chování, aby se textilní průmysl "zpomalil"?
Zde se obávám, že se neobejdeme bez legislativních zásahů a nařízení. Textilní společnosti sami od sebe nesníží produkci, nebudou vyrábět kvalitnější věci a nebudou platit standardní mzdy.
Lidé se naopak nechtějí vzdát své záliby v nakupování a pocitu, že si mohou koupit vše a hned.
Což ale neznamená, že já jako osoba se nemohu chovat udržitelně. Tzn. nakupovat s rozumem, nenechat se zlákat zdánlivě výhodnými akcemi. Plánovat si nákupy a kupovat jen to, co potřebuji. Vybírat si věci kvalitní a ideálně i se znalostí z jakým materiálů, kde a kým byli vyrobeny. O své věci je nutné se dobře starat, aby nám dlouho vydrželi. A pokud už oblečení nenosím, poslat ho včas dál. Čím déle nám oblečení leží bez užitku ve skříni, tím víc chátrá a je menší šance poslat ho zpět do oběhu, aby sloužilo ještě ke svému účelu.
Komentáře