Odpadní vody patří často mezi méně oblíbená témata v obcích a městech. Co s nimi? Jak se jich zbavit a přitom z nich mít užitek? Vyplatí se to?
V článku I. Představují odpadní vody pro obce přítěž nebo mohou být cenným zdrojem?jsme otázku položili Ing. Vilému Žákovi, řediteli Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR a Mgr. Pavlu Drahovzalovi, místopředsedovi Svazu měst a obcí ČR a starostovi obce Velký Osek.
Dnes se ptáme Ing. Karla Plotěného, jednatele ASIO TECH, spol. s r.o., ASIO NEW, spol. s r.o. a Ing. Jan Tlolky, ředitele kanalizací SmVaK Ostrava a.s.
Představují odpadní vody pro obce přítěž nebo mohou být cenným zdrojem?
Ing. Karel Plotěný, jednatel ASIO TECH, spol. s r.o., ASIO NEW, spol. s r.o.:
Řešení odpadů, mezi které odpadní vody patří, je na první pohled přítěž, a zdá se, že ideálním řešením je, se jich co nejrychleji zbavit - viz obdobný názor na srážkové vody v minulosti. Otázkou je, jestli bychom neudělali stejnou chybu, a jestli i na ně se náhodou nevztahují obecné zákonitosti udržitelnosti – nejefektivnější je řešit odpadní vody co nejblíže místu jejich vzniku a individuálně přistupovat k jednotlivým komponentám, případně zohlednit specifika lokality.
Nebudu vyjmenovávat všechny možnosti, které jsou k dispozici, optimálních řešení odpadních vod může být mnoho, centrální, decentrální, intenzivní, extenzivní, bezodtoké, ale pro kontrastní zobrazení možného přístupu uvedu dva příběhy o tom, jak se jeden z důležitých prvků obsažených v odpadních vodách, a sice fosfor, do půdy vrátil a stal se tak cenným zdrojem.
Příběh první, krátký – exkrement a suchý záchod
Znovu po spirále se vracející zařízení, které umožní vykonat „velkou potřebu“ s různou úrovní komfortu, klasická „kadibudka“, a nebo high tech zařízení umožňující v podstatě přes nějakou hygienizaci - extenzivní - mineralizace a kompost, nebo intenzivní - teplo, bezkonfliktní návrat fosforu a s ním i organických látek a dusíku do půdy na vlastní zahrádce.
Příběh druhý, delší – exkrement a odpadní vody
Konkrétně u nás doma. Na začátku je symbol současné hygieny, splachovací záchod. Spláchneme pitnou vodou, která je dopravena z 60 km vzdáleného prameniště, vzniklou odpadní vodu pak vlastní čerpací stanicí přečerpáme do veřejné kanalizace, která můj exkrement s příslušným množstvím vody odvádí 6 km do čerpací stanice a pak ho dále čerpá 10 km do čistírny odpadních vod. Zde se voda čistí aerobními procesy a technologiemi, odbourávají se organické látky a dusík a vzniká kal, který se využije k tvorbě bioplynu. S přispěním dodané chemie odvodněný kal, který je mimo jiné kontaminovaný těžkými kovy z průmyslových vod, a i vlastními desinfekčním prostředky producentů, se pak zapracuje do kompostu, a ten si má žena napytlovaný nechá dovést a pohnojí s ním zahrádku. Do budoucna se počítá s tím, že se kal spálí a z popele se fosfor kyselinou vylouží, a vznikne tak hnojivo, které si budeme moct vrátit jako cenný zdroj do zahrádky, pokud si k němu ještě přidáme uměle vyrobený dusík a kompost.
Nechci uvedené varianty konfrontovat – každá z nich dnes bude mít svoje místo k optimálnímu řešení konkrétní lokality. Uvedením dvou možností z mnoha jsem chtěl říct, že možností, jak se vypořádat s odpadními vodami, obdobně jako s odpady, je více. Jen bychom při výběru vhodného řešení měli pro jistotu uplatňovat historií ověřené pořadí důležitosti - viz udržitelné chování, jako u odpadů – předcházet vzniku, recyklovat… V případě obcí, ve vhodných lokalitách, se nejméně zatíží okolí odpadními vodami, pokud je vhodně upravíme pro použití na závlahu vlastní zahrady a zrecyklujeme tak vodu i nutrienty přímo u zdroje. Odpadní voda se pak stává cenným zdrojem, což jde v malém a často například s šedými vodami. U lokalit s větší hustotou obyvatel se pak zase mohou uplatnit i jiná udržitelná, a tedy efektivní, řešení.
Určitě by u hledání a výběru optimální varianty odkanalizování měla hrát roli udržitelnost - ekonomické, ekologické, sociální parametry a odolnost s ohledem na rizika jako je sucho, blackouty, atentáty, katastrofy. Jinak bychom také mohli zjistit, že nám sice HDP týkající se odpadních vod, investice, počet zaměstnaných a počet odkanalizovaných občanů vzrostl, ale celkově se to na životním prostředí ve výsledku neprojevilo… a ve výsledku by závislost na okolí byla vyšší a odolnost vůči rizikům labilnější.
Vycházejíce z obecných zákonitostí pro motivování a přijetí odpovědnosti by bylo optimální seznámit občana, kterého se řešení týká, se všemi detaily a konkrétními dopady, a ten by se měl vědomě rozhodnout, případně jako součást komunity, pro vhodné řešení. Tento informovaný souhlas by pak mohl být zárukou toho, že je řešení „čisté“, akceptované a nebude obyvateli považováno za přítěž se všemi návaznostmi.
Ing. Jan Tlolka, ředitel kanalizací SmVaK Ostrava a.s.:
Odpadní vody jsou nutným produktem života obyvatel municipalit. V každé civilizované společnosti s ním musí jejich představitelé počítat a nakládat s ním v souladu s technickými, ekologickými, ale i ekonomickými aspekty. Většinou nelze nakládání s nimi nechat pouze na jednotlivých producentech, toto je možné pouze v malých lokalitách s rozptýlenou zástavbou. Větší lokality je nutné řešit soustavným centrálním systémem a v tomto případě je možno dosáhnout při nakládání s nimi benefitů v ekologické i ekonomické oblasti.
Ostatně také naše společnost je toho důkazem. Pokud tedy obec přenechá starost o odvádění a čištění odpadních vod odborné organizaci, a nechá si platit nájemné, je možné s jistou dávkou nadhledu říct, že odpadní vody mohou být cenným zdrojem, a to jak pro obec, tak provozovatele kanalizace. Platí to například pro další využití čistírenských kalů v kogeneračních jednotkách vyrábějících elektřinu a teplo, nebo substrátů, které je možné z vedlejších produktů čistírenského procesu - kalů- vyrobit.
Komentáře