Topné sezony v Česku se v posledních letech drží v rámci dlouhodobého průměru. Data Teplárenského sdružení ukazují, že jejich náročnost zůstává relativně stabilní a to i při meziročních výkyvech. Podrobnější pohled nabízí srovnání pomocí denostupňové metody.
Topná sezona zůstává v normálu
Pro porovnání jednotlivých let se využívá tzv. denostupňová metoda, tedy rozdíl mezi venkovní teplotou a referenční vnitřní teplotou (např. 21 °C nebo 23 °C). Tento přístup umožňuje objektivně vyhodnotit náročnost topné sezony. Aktuální data ukazují, že poslední sezona se zásadně nevymyká průměru posledních deseti let. Nedosahuje extrémních hodnot (například kolem 3700 denostupňů) a ve srovnání s patnáctiletým průměrem je spíše mírně chladnější. Výjimkou byly roky 2023 a 2024, které patřily k teplejším.
Proměna palivového mixu
Zásadní změny probíhají v oblasti paliv využívaných pro výrobu tepla. Dlouhodobě dochází k poklesu podílu uhlí a k posilování alternativních zdrojů.
V roce 2025 tvoří přibližně:
- zemní plyn zhruba 48 %,
- uhlí kolem 28 %,
- biomasa cca 15 %,
- ostatní biopaliva přibližně 10 %.
Trend dekarbonizace přitom není nový. Teplárenský sektor se jím systematicky zabývá minimálně od roku 2020, mimo jiné ve spolupráci s Českým plynárenským svazem. Postupný pokles uhlí bude podle prezentovaných dat nadále pokračovat a pravděpodobně ještě zrychlí.
Teplárny jako stabilní pilíř energetiky
Teplárny zůstávají klíčovou součástí české energetické infrastruktury. Zajišťují dodávky tepla pro přibližně 1,7 milionu domácností a hrají významnou roli i v širším energetickém systému. V posledních letech sektor prochází intenzivní modernizací a investicemi, které směřují jak do dekarbonizace, tak do technologického rozvoje. Objem investic dosahuje stovek miliard korun. Vedle výroby tepla se teplárny stále více profilují jako důležitý stabilizační prvek elektrizační soustavy. V rámci nedávné aukce elektřiny bylo vysoutěženo přibližně 2,8 GW nového elektrického výkonu, což má přispět k bezpečnému a stabilnímu provozu celé soustavy.
Směr dalšího vývoje
Teplárenský sektor v Česku tak stojí na relativně stabilních základech, ale zároveň prochází výraznou transformací. Kombinace postupného útlumu uhlí, růstu alternativních zdrojů a investic do modernizace naznačuje, že jeho role v energetice bude do budoucna spíše posilovat – nejen jako dodavatele tepla, ale i jako klíčového prvku energetické stability.
Komentáře