Kdo by hledal mokřad s mnoha vzácnými a ohroženými druhy živočichů, dvě tůně, dešťové jezírko s kaskádami, lužní les a celkově přírodě blízké prostředí uprostřed pražské zástavby? Kořeny památkově chráněného Toulcova dvora, pojmenovaného po jeho posledním hospodáři, sahají až do 14. století.
Po znárodnění, kdy v něm sídlilo zemědělské družstvo a došlo k mnoha nevhodným úpravám, si ho v 90. letech pronajala a ujala se ho nezisková organizace. Na 10 ha plochy zde provozuje farmu s domácími zvířaty původních českých plemen, jízdárnu, zahradnictví, ubytování, zdravou jídelnu, ekologické obchůdky, mateřskou školu Semínko, rodinné centrum Mateřídouška či vzdělávací programy. Od roku 1996 zde budují systém šetrného hospodaření s vodou, jak v zastavěných prostorech, tak v přírodní části areálu.
Co opatření řeší
Posláním Toulcova dvora je inspirovat veřejnost k odpovědnému vztahu k přírodě. Provázaný systém opatření zmírňuje nepříznivé dopady sucha i přívalových srážek, umožňují zadržování vody při povodních a přispívají k ochlazování městského prostředí. Mokřad, tůně a další biotopy podporují biodiverzitu lokality – návštěvníci zde mohou zahlédnout střevlíkovité brouky, ohroženého zavíječe bahenního, skokany hnědé i skřehotavé, kuňky ohnivé, ropuchy zelené i obecné či ledňáčka říčního. V neposlední řadě také plní rekreační a vzdělávací funkci a umožňuje Pražanům vycházky do přírodě blízkého prostředí uprostřed městské zástavby.
Jak to funguje
Mokřad a tůně
V blízkosti meandrů potoka Botiče vznikl mokřad o rozloze 0,5 ha, který dokáže při rozvodnění potoka zadržet významné množství vody a zmírňuje následky povodní na nižších částech toku – Hostivaři, Záběhlicích a Vršovicích. Mokřad plní voda z podzemních pramenů a během roku kolísá výška jeho hladiny, čímž podporuje jak mokřadní druhy, tak druhy, které potřebují sucho i vodu. Díky starým stromům a trouchnivějícímu dřevu zároveň vytváří vhodná stanoviště pro specifické druhy ptáků, plazů, obojživelníků a hmyzu. V horní části areálu organizace na konci devadesátých let vyčistila prameniště a vyhloubila zde dvě tůně (každá 25 m²) s přepadem, které jsou lokálním zdrojem vláhy. Voda kaskádovitě putuje od nejvyšších částí pozemku po ty nejnižší, na každé úrovni má možnost částečně zasáknout.
Zadržování a využití dešťové vody
Staré nádrže na lehký topný olej o celkovém objemu 50 tisíc litrů našly po odborném vyčištění své využití pro akumulaci dešťové vody sváděnou ze zrekonstruovaných střech. Vodou se zalévají pěstební plochy i okrasné záhony. V případě prudkých přívalových srážek, kdy by nádrže kapacitou nemusely stačit, se přebytečná voda bioswalem (průlehem) svádí do mokřadu.
Menší podzemní nádrž o objemu 5 tisíc litrů se nachází také v hospodářském křídle budov. Voda z ní slouží zejména k zálivce v zahradnictví a je k dispozici farmě a koňské jízdárně. Všechny nádrže zajišťují téměř kompletní zalévání vodou v sušších částech roku.
Zasakovací plochy
V roce 2006 se v Toulcově dvoře rekonstruovalo nádvoří a z celé jeho plochy tak zmizel asfalt (pozůstatek po zemědělském družstvu). Nahradila ho propustná pískovcová dlažba. K zasakování dešťové vody na nádvoří přispívá také step o rozloze cca 40 m². Přesto se stávalo, že dvůr při silnějších deštích nebyl schopný všechnu vodu pojmout. Z tohoto důvodu zde před několika lety vznikly dřevěno-štěrkové odvodné kaskády a dešťové jezírko (40 m²) v prostorách ovčího výběhu (spodní část areálu). Kaskády zabraňují erozi svahu a zbytečnému odtoku dešťové vody do kanalizace. Voda z jezírka pak zároveň slouží zvířatům.
Původní stav
Rozloha areálu činí zhruba 10 ha. V budovách od 60. let do roku 1992 hospodařil Státní statek Praha, který ve velkém vyráběl krmné směsi a areál zanechal ve velmi špatném stavu. Když si v roce 1996 nezisková organizace Toulcův dvůr pronajala, bylo nádvoří vyasfaltované a voda z něj se nikam neodváděla, ani se nevyužívala. Prameniště bylo zanesené a bez péče, zbytky lužního lesa s podmáčením ve spodní části družstvo také nechalo svému osudu. Jejich potenciál se nijak nevyužíval, přestože na Botiči docházelo k častým záplavám. Přívalové srážky způsobovaly problémy v celém prostoru – na nádvoří, v hospodářské části i ve svažitém terénu, odkud splachovaly půdu a dále zanášely lužní les.
Komentáře