Zdrojový přístup k odpadním vodám – díl druhý Hamburk

V rámci projektu #DBU "Konzept für innovatives Wassermanagement im geplanten Wohnviertel „Smart Líchy'" navštívila skupina odborníků, kromě Berlína, kterému jsme se věnovali v prvním díle, také Hamburk. I zde jsme se sbírali zkušenosti o zdrojovém přístupu k vodám.

“Jenfelder Au” je městská zástavba v lokalitě Wandsbek (Hamburk), kde byla koncepce oddělení městských zdrojů HAMBURGWATER Cycle®(HWC) již součástí územního plánu. Na ploše o velikosti 42 ha dříve stála vojenská kasárna. Územní plán pro Jenfelder Au předpokládá výstavbu přitažlivého a udržitelného prostředí s rekreačními plochami a vodními útvary viz obrázek 1, kde odpady a odpadní vody jsou řešeny lokálně (centrálně pro sídliště) viz obrázek 2.

Obr 2: Objekt na energetické zpracování odpadních vod a odpadů

HAMBURG WASSER (HWC), městská vodohospodářská společnost, vyvíjela HWC koncepci již od roku 2007 a bylo rozhodnutu ji realizovat právě v lokalitě Jenfelder Au s cílem splnit místní požadavky na udržitelnou ochranu životního prostředí. Tyto požadavky šly pak ruku v ruce celkovou koncepcí opatření proti klimatickým změnám v letech 2007 až 2012, kdy město Hamburk rozhodlo o cílech ve snižování emisí CO2.

Klíčovými prvky HWC v lokalitě Jenfelder Au je sběr černých vod pomocí vakuové kanalizace a proces anaerobního vyhnívání pro produkci bioplynu, dále pak oddělený odběr šedých vod spádovou kanalizační sítí a začlenění záchytných rybníků pro dešťovou vodu do celkové koncepce okrsku. Plánované rozšíření odpadového hospodářství i na potravinové odpady přidávané do proudu odpadních vod nemohlo být realizováno z důvodu několika překážek, zejména legislativních. Nicméně městský organický odpad, jako je např. tráva z posekaných zelených ploch města či obsahy z lapáků tuků jsou zpracovávány v procesu anaerobního vyhnívání a navyšují tak produkci bioplynu a tím i produkci elektrické energie a tepla, které je zpětně v sídlišti využito.

Kromě společnosti HAMBURG WASSER je další hlavní zainteresovanou stranou Landesbetrieb Immobilienmanage-ment und Grundvermögen, státní organizace pro správu majetku.

Obr. 3: Cíle Hamburger Water Cycle®

V projektu KREIS zaměřeném na kombinaci využití obnovitelné energie a inovativního procesu čištění odpadních vod “Hamburger Water Cycle®” (HWC), realisovaném v Jenfelder Au jde o oddělené zpracování, dešťové, šedé a černé vody. Unikátní je zkušenost z uplatnění tohoto přístupu v rámci sídliště.

Dešťové vody

Jsou 100% procentně zasakovány a odpařovány na lokalitě. Na lokalitě jsou k dispozici i objemy na zachycení přívalových srážek (80-ti letý déšť), ty jinak slouží (budou dobudovány) k rekreačním účelům.

Obr 4 a 5: Retenční prostory pro ochranu před přívalovými dešti, které slouží rekreaci

Černé a šedé vody se řeší odděleně

Obr 6: Schéma vedení jednotlivých proudů vod

Černá voda je odváděna vakuovou kanalizací k centrálnímu zpracování, zde je dále míchána s odpady z městské zeleně, substrátů, lapáků tuku z restaurací – vše to tady jsou zdroje (nikoliv odpady) pro bioplynovou stanici (anaerobní vyhnívání). V experimentech zde bylo prokázáno, že lze využít kombinaci černé vody s dalšími materiálovými vstupy pro výrobu bioplynu a potenciálně i hnojiv. Bioplyn je pak dále energeticky využit k výrobě tepla a elektrické energie na kogenerační jednotce. Jak teplo, tak i energie je pak využita v rámci lokality.

Obr 7: Kalové hospodářství

Ze zkušeností s realizací a provozem vyplynulo několik doporučení a zkušeností. Unikátní je způsob řešení vakuové kanalizace (vznikl manuál pro případné další akce) a to, že při stavbě je nutné zohlednit hluk vznikající v okamžiku sání pomocí odpovídající zvukové izolace.

Šedé vody

Šedé vody se odvádějí v oddělené kanalizaci samospádem, na místě se přečišťují a vrací do přírodního koloběhu vod. Tj. jsou zasakovány a dočišťovány v přírodním prostředí.

Obr 8: Kontejner s MBR na čištění šedých vod

Závěr

Cílem realizace bylo ověřit v evropských podmínkách, že nejen samostatné domy, ale celá sídliště jdou řešit tak, aby byly maximálně využity všechny zdroje – živiny, energie z odpadů a aby vznikl i vzorový projekt reagující na potřeby adaptace na změnu klimatu. Cenné na projektu je to, že se ho ujala renomovaná vodárenská společnost, a že problémy byly řešeny bez kompromisů a zařízeními v nejvyšší kvalitě. Určitě se najde řada dalších lokalit, kde jde zkušenosti využít. Nebylo by inspirující se z tohoto úhlu pohledu podívat třeba na řešení venkovských oblastí, lokalit, kde v současnosti není možné využití energie z vod a případně i odpadů.

Na druhé straně je zajímavé, jak se projekt těžce prosazoval z hlediska legislativy. Legislativní prostředí je stále nastaveno jinak, bez využití zdrojů, a tak i tento decentrál musel hledat i nejrůznější kličky k tomu, aby v městské zástavbě mohla být bioplynka, aby se tam mohly zpracovávat odpady a aby se v místě mohly decentrálně řešit i šedé vody.