Vodohospodářská infrastruktura patří dlouhodobě k největším investičním prioritám veřejného sektoru. Přestože do ní z evropských zdrojů za posledních dvacet let směřovaly desítky miliard korun, tlak na další financování nepolevuje.
Rostoucí ceny staveb, složitá administrativa i omezená alokace dotací staví řadu obcí před složité rozhodování, zda si investice mohou vůbec dovolit. Operační program Životní prostředí nabízí v aktuálním období miliardy korun, zájem žadatelů však dostupné prostředky výrazně převyšuje. U některých výzev se objevil převis poptávky v řádu miliard korun, zatímco reálná míra podpory kvůli nezpůsobilým nákladům a vyvolaným investicím často klesá pod původně deklarovaná procenta. Modernizace infrastruktury navíc získávají nižší podporu než nové projekty, což situaci dále komplikuje.
Specifickou kapitolou je vysoký zájem menších obcí o dotace na domovní čistírny odpadních vod. Ty představují dostupnější řešení tam, kde není možné napojení na kanalizační síť, ale i zde je alokace omezená. Jaké jsou skutečné finanční poměry v sektoru, proč část obcí nakonec žádost nepodá a jaké výzvy přináší současné programové období? Více přináší celý článek na Průmyslové ekologii.
Komentáře