Od roku 2025 platí v EU nová pravidla pro čištění městských odpadních vod vycházející ze směrnice (EU) 2024/3019, která nahrazuje dosavadní úpravu z roku 1991. Směrnice rozšiřuje okruh aglomerací, zpřísňuje požadavky na čištění a zavádí nové povinnosti v oblasti energetiky a monitoringu.
Pro obce a provozovatele čistíren odpadních vod (ČOV) to znamená nutnost dlouhodobě plánovat investice, provoz i financování. Nově se povinnost zajistit sběr a čištění městských odpadních vod vztahuje na aglomerace od 1 000 ekvivalentních obyvatel (EO = množství organického znečištění, které vyprodukuje jeden člověk za den), zatímco dříve byl práh 2 000 EO. Do systému evropských požadavků tak vstupuje řada menších obcí, které dosud nebyly v plném rozsahu zahrnuty.
Do roku 2035 musí všechny tyto aglomerace zajistit alespoň sekundární (biologické) čištění, tedy účinné odstranění organického znečištění. Pro větší ČOV se pak postupně zavádějí přísnější požadavky – do 2039 bude povinné odstraňování dusíku a fosforu a do 2045 pak také mikropolutantů, zejména z léčiv a kosmetiky.
Investice, energetika a princip „znečišťovatel platí“
Nová pravidla přinášejí výrazné investiční nároky. Obce budou muset modernizovat nejen samotné čistírny, ale často i kanalizační sítě, aby splnily přísnější limity. Směrnice zároveň klade důraz na energetickou náročnost provozu – cílem je, aby sektor městských odpadních vod směřoval k energetické neutralitě, například využíváním bioplynu, obnovitelných zdrojů a zvyšováním energetické účinnosti.
Významnou novinkou je uplatnění principu „znečišťovatel platí“ u mikropolutantů. Výrobci léčiv a kosmetiky mají nést alespoň 80 % nákladů na zavedení a provoz čtvrtého stupně čištění. Obce však budou muset řešit financování zbývající části – kombinací dotací, zvýhodněných úvěrů a případně veřejně‑soukromých partnerství.
Monitoring a nové požadavky na data
Směrnice rozšiřuje také požadavky na monitoring. Obce a provozovatelé ČOV budou muset pravidelně sledovat kvalitu vypouštěné vody – organické znečištění, dusík, fosfor a mikrobiologické ukazatele. U větších čistíren se přidává povinnost sledovat a postupně i odstraňovat mikropolutanty a vybrané ukazatele související s antimikrobiální rezistencí. To znamená potřebu modernizovat laboratorní zázemí nebo zajistit spolupráci se specializovanými laboratořemi.
Jak se evropská pravidla promítnou do českých zákonů
Ačkoli evropská směrnice platí od roku 2025, její požadavky se v Česku začnou uplatňovat až ve chvíli, kdy budou zapsány do českých zákonů a vyhlášek. Ministerstvo životního prostředí proto připravuje změny vodního zákona a souvisejících předpisů, které stanoví konkrétní limity, termíny a technické požadavky pro obce a provozovatele čistíren.
Česká úprava bude vycházet z evropských termínů (2035, 2039, 2045), ale může zohlednit i místní podmínky, například dostupnost technologií nebo finanční možnosti obcí. Je proto důležité sledovat legislativní vývoj, protože právě národní předpisy určí, jak budou nové povinnosti vypadat v praxi.
Praktické příklady dopadů podle velikosti obce
Menší obec (cca 1 200 EO)
Menší obec spadá do kategorie, která musí do roku 2035 zajistit sekundární čištění. V praxi to často znamená prověřit, zda stávající technologie zvládne biologické čištění, a případně ji modernizovat. Monitoring je u této velikosti jednodušší, ale i tak vyžaduje pravidelné odběry a spolupráci s laboratoří.
Středně velká obec (cca 5 000 EO)
U středně velkých obcí se kromě sekundárního čištění může postupně uplatnit i povinnost odstraňovat dusík a fosfor, zejména pokud se nacházejí v citlivé oblasti. Tyto obce už obvykle řeší také energetickou náročnost provozu a kalové hospodářství, které může vyžadovat modernizaci.
Větší město (nad 20 000 EO)
Větší města budou muset splnit všechny tři úrovně čištění: sekundární čištění do roku 2035, odstraňování dusíku a fosforu do roku 2039 a mikropolutantů do roku 2045. Zároveň se jich týká rozšířený monitoring, včetně sledování mikropolutantů a vybraných ukazatelů antimikrobiální rezistence. U těchto provozů je také zásadní řešit energetickou účinnost a možnosti energetické soběstačnosti, například prostřednictvím bioplynu nebo fotovoltaiky.
Organizační kroky, které mohou obcím výrazně pomoci
Pro úspěšné zvládnutí nových povinností je pro obce klíčové nejen technické plánování, ale také dobrá organizační příprava. Vyplatí se začít technickým auditem čistírny, který prověří její kapacitu, stáří technologie, energetickou náročnost i stav kalového hospodářství. Stejně důležité bude zhodnotit stav kanalizační sítě, zejména míru balastních vod, které mohou výrazně zvyšovat provozní náklady a zatížení ČOV.
V některých regionech může být výhodné zvážit společné řešení více obcí, například sdílení jedné čistírny nebo společnou modernizaci infrastruktury. Obce by také měly včas navázat spolupráci s vodárenskými svazky, které mohou pomoci s projektovou přípravou, technickým řešením i financováním. Protože příprava projektové dokumentace a povolovací procesy trvají roky, je vhodné začít co nejdříve. Součástí přípravy by mělo být i vzdělávání a školení obsluhy ČOV, protože nové technologie a přísnější požadavky budou vyžadovat kvalifikovanější personál.
Komentáře