Reklama

5. 9. 2019  |  Odpady  |  Autor: Pavel Mohrmann

Ptáme se kolektivních systémů: Co s eletroodpadem, který se obci kupí na dvoře a nikdo ho nechce odvézt?

Systém zpětného odběru elektroodpadu nefunguje vždy tak, jak by měl. Občas se obcím stává, že se jim na sběrných dvorech kupí určitá komodita elektroodpadu, o kterou nemá nikdo zájem.

Děje se to i přesto, že zákon jasně ukládá kolektivním systémům, že musí odebírat vše. Dnes jsme se zeptali ředitele skupiny REMA Davida Vandrovce:

Kolektivní systémy musí ze zákona zajistit svoz veškerého elektroodpadu. V praxi se ale stává, že některé menší obce se sběrným dvorem mají občas poměrně velké množství určitého elektroodpadu, který od nich jejich kolektivní systém odmítne převzít. Co dělat, pokud se dostane starosta do potíží se zpětným odběrem určité komodity elektroodpadu?

Situace obcí není dobrá a kolektivní systémy mnohdy něco jiného dělají a něco jiného říkají. Pokud se zeptáte na cokoli, zda to či ono, tak vám vždy řeknou to, co je pro ně z pohledu legislativního a PR nejpozitivnější. Pokud půjdete do obcí, tak se tam dozvíte něco úplně jiného. Naše zpětná vazba z regionů je silně pozitivní, kdy nám zástupci obcí říkají “my s vámi tak rádi spolupracujeme." Naši regionální obchodní zástupci aktivně komunikují s úředníky a starosty měst a obcí. Vždy se ale najde nějaký neuspokojitelný “brbla", ale je to tak jeden ze sta.

Primární problém obcí je, že jim některé kolektivní systémy elektro nesvážejí nebo to trvá až několik měsíců, než zareagují. Také často dochází k tomu, že si kolektivní systém odveze jen komoditu, která má tzv. pozitivní hodnotu. Obvykle horší bývala vždy druhá polovina roku, ale v tomto roce evidujeme tento stav již od začátku roku.


Druhé téma je konkurence mezi kolektivními systémy. Existuje? Nehrozí mezi kolektivními systémy dohody? Není trh rozdělen třeba územně, či komoditně?

Konkurence mezi kolektivními systémy existuje. Někteří to pochopili, někteří ne. U těch, kteří to nechápou, se pak objevuje konkurence nekalá. Bohužel se tato skutečnost špatně dokazuje, což je problém.

Kolektivní systémy mají poskytovat všem výrobcům shodné podmínky. Bohužel máme na trhu predátorský systém, který to nedělá. A ještě jednou bohužel, důkazy jsou nevalné, ale jsou, byť v rovině tvrzení proti tvrzení. Ministerstvo životního prostředí o tom, jak se věci mají, ví, ale vzhledem k absenci “správných” důkazů s tím nic nedělá.
Ti, kteří to chápou, dobře vědí, že si mohou konkurovat v podobě nastavení celého systému a hlavně v podobě služeb a péče. To je oblast, kde je možné se férově a tržně popasovat. Naše zpětná vazba v této situaci říká, že férová a tržní soutěž je stále vítanější než predátorský přístup. Otázka je, zda to vydrží, případně jak ještě dlouho.

 

Foto: ilustrační / Pixabay

© Ekologie v praxi, z.s. Autorská práva jsou vyhrazena a vykonává je vydavatel

ZPĚT NA SEZNAM

PARTNEŘI