Změna klimatu už dávno není vzdáleným scénářem budoucnosti, ale každodenní realitou českých obcí. Extrémní vlny veder, přívalové deště i dlouhodobé sucho ovlivňují kvalitu života obyvatel, fungování infrastruktury i rozpočty samospráv. V takové situaci už improvizace a izolovaná technická řešení nestačí.
Stále důležitější je schopnost reagovat systematicky, s předstihem a v širších souvislostech. Právě na tuto potřebu upozorňuje studie Od adaptace na změnu klimatu ke klimatické odolnosti, kterou zveřejnila asociace Zelený kruh. Její autorka Anna Uhnák Kárník zdůrazňuje, že „klimatická adaptace není jen technický problém, ale otázka celkového fungování obcí a jejich schopnosti zvládat mimořádné události“.
Nízký počet obcí s adaptační strategií
Podle studie má adaptační strategii zpracovanou pouze zhruba čtvrtina obcí s rozšířenou působností, přičemž regionální rozdíly jsou výrazné. V Moravskoslezském kraji disponuje strategií přibližně 64 % obcí, zatímco v Plzeňském kraji jen 7 %. Podobně nerovnoměrná je situace i na úrovni krajů, kde vlastní adaptační strategii mají pouze tři kraje v celé republice. Tato čísla ukazují, že klimatická adaptace zatím není pevnou součástí strategického řízení území a často závisí na místní iniciativě, dostupnosti odborníků nebo schopnosti obce využít externí podporu.
Technická řešení nestačí
Studie zároveň upozorňuje, že dosavadní přístupy se často soustředí na technická a krátkodobá řešení, která sama o sobě nedokážou zajistit dlouhodobou odolnost území. Typickým příkladem je masivní využívání klimatizací při vlnách veder. Ty sice snižují teplotu v interiérech, ale zároveň zvyšují energetickou náročnost, jsou finančně nákladné, nejsou dostupné pro všechny skupiny obyvatel a při výpadku energie selhávají.
Podle autorky studie je proto nutné posunout se k odolnostnímu přístupu, který propojuje klimatická opatření se sociálními, zdravotními a komunitními tématy. „Odolnost obcí stojí na lidech – na jejich informovanosti, spolupráci a schopnosti reagovat na mimořádné situace,“ říká Uhnák Kárník.
Adaptace jako promyšlený proces
Adaptace na změnu klimatu v podmínkách obcí neznamená univerzální soubor opatření, ale promyšlenou reakci na konkrétní místní rizika. Základem je posouzení zranitelnosti území, tedy pochopení toho, jaké klimatické jevy představují pro obec největší hrozbu a kde jsou její slabá místa. Na toto vyhodnocení navazuje plánování kroků, které mají jasnou časovou i finanční strukturu a jsou provázány s dalšími strategickými dokumenty obce. Praktická opatření se pak často zaměřují na zlepšení hospodaření s vodou, zadržování vody v krajině, obnovu přirozených prvků nebo úpravy nakládání s dešťovou vodou.
Významnou roli hraje také rozvoj modrozelené infrastruktury, která pomáhá snižovat teplotní extrémy, zmírňovat dopady přívalových dešťů a zároveň zvyšuje kvalitu veřejného prostoru. V mnoha obcích se osvědčuje například revitalizace sídlištní zeleně, výsadba stromů poskytujících stín, budování tůní či mokřadů nebo úpravy veřejných prostranství tak, aby lépe odolávala přehřívání.
Role místních aktérů
Neméně důležitou součástí adaptačního procesu je zapojení místních aktérů. Úspěšná adaptace nevzniká pouze na úřadě, ale vyžaduje spolupráci obyvatel, škol, spolků, místních podniků i odborných institucí. Jejich znalost území a každodenních problémů může výrazně přispět k funkčnosti navrhovaných řešení a zvýšit jejich dlouhodobou udržitelnost.
Institucionální bariéry brzdí pokrok
Pomalý postup adaptace však není způsoben jen klimatickými výzvami. Studie upozorňuje na zásadní institucionální limity, mezi něž patří nedostatek personálních kapacit, chybějící metodická podpora a nízká integrace klimatických rizik do územního plánování. Legislativní rámec navíc obcím neukládá povinnost adaptaci systematicky řešit, což vede k tomu, že mnohé obce adaptační opatření odkládají nebo řeší pouze dílčím způsobem. Zelený kruh zároveň upozorňuje na rozpor mezi oficiálním hodnocením plnění adaptačních cílů a reálným stavem krajiny. Zatímco státní dokumenty uvádějí plnění kolem 80 %, podle analýz Člověka v tísni je polovina české krajiny degradovaná, což ukazuje na nedostatečnou implementaci opatření v praxi.
Jak mohou obce postupovat lépe
Zkušenosti z praxe potvrzují, že adaptace funguje nejlépe tehdy, když se nestává izolovaným dokumentem, ale je pevně začleněna do běžného strategického řízení obce. Pokud adaptační strategie zůstává oddělená od strategického plánu rozvoje, územního plánu nebo investičních priorit, její dopad bývá omezený. Naopak propojení adaptačních cílů s klíčovými rozvojovými dokumenty výrazně zvyšuje šanci, že se opatření skutečně promítnou do rozhodování a realizace. Důležité je také včasné zapojení veřejnosti a místních odborníků, které zvyšuje kvalitu návrhů i jejich přijetí. Obce mohou navíc využít existující data, nástroje a metodiky na národní i evropské úrovni, které pomáhají identifikovat klimatická rizika a navrhovat odpovídající opatření, čímž se snižují nároky na vlastní kapacity.
Adaptace je především o lidech
Úspěšná adaptace na změnu klimatu tedy není jen otázkou technických řešení. Je především o lidech, jejich spolupráci a schopnosti reagovat na proměňující se podmínky. Strategie, které zohledňují sociální soudržnost, komunitní vazby a dlouhodobé plánování, nejsou dokumenty „do šuplíku“, ale praktickými nástroji pro zvládání problémů, s nimiž se obce potýkají už dnes.
Komentáře