Nedělají někde „soudruzi z NDR“ chybu?

„…Rekonstrukce jezu na řece Jihlavě se stala nejlepší vodohospodářskou stavbou za rok 2025. Konvalinkův jez v Lukách nad Jihlavou uspěl v kategorii Vodní toky. Stavba zaujala odbornou porotu zejména svým inovativním provedením, citlivým zasazením do okolního prostředí a jejím přínosem pro zlepšení vodního režimu i ekologických funkcí toku.

Odborná hodnotící komise Svazu vodního hospodářství ČR ocenila, že projekt využívá moderní přírodě blízké inženýrské postupy v oblasti revitalizace vodních toků. Balvanitý skluz v kombinaci s víceúrovňovým migračním systémem představuje progresivní řešení spojující technickou stabilitu s ekologickou funkcí. Strukturovaný povrch skluzu s tůněmi, zálivy a proudovými rameny vytváří dynamický a vizuálně atraktivní prvek, který podporuje pozitivní vnímání vodohospodářských staveb veřejností. Stavební práce na rekonstrukci jezu probíhaly od října 2024 do června 2025 a vyžádaly si finanční náklady ve výši 17,8 mil Kč…“

Tato výše uvedená stavba typově zcela zapadá do schématu Ministerstva životního prostředí k postupnému migračnímu zprůchodňování příčných překážek na našich vodních tocích, kterými jsou převážně jezy. Podle metodického materiálu MŽP „Koncepce zprůchodnění říční sítě ČR“ z roku 2020 „…první možností zprůchodnění je úplné odstranění (zbourání) migrační bariéry a druhou možností je přebudování migrační bariéry v prostupný objekt v celé šíři vodního toku (vytvoření balvanitého skluzu)…“

V poslední době se i z řad odborné veřejnosti začínají stále více ozývat kritické hlasy, které upozorňují na příliš dogmatické a jednostranné upřednostňování a prosazování takovýchto prioritně „přírodě blízkých“ řešení.

Přírodě blízká stavba roku je již po roce provozu značně záplatovaná betonem. A bude hůře.

Zkusme se podívat na uvedenou konkrétní oceněnou rekonstrukci Konvalinkova jezu i pod jiným úhlem pohledu, než jak je veřejně prezentovaná a také s cennou zkušeností z letošního suchého období.

Balvanitý skluz, z povahy své konstrukce, není v období nízkých průtoků schopen trvale držet konstantní výši hladiny horní vody, zde nastal pokles hladiny v letošním srpnu oproti normálnímu stavu až o 30–40 cm, což nutně muselo mít vliv i na ustálenou výši hladiny podzemní vody v přilehlé nivě řeky. Vzhledem k minimálnímu průtoku vody v řece, a z tohoto důvodu vyřazení přilehlé MVE z provozu, neměla sice tato ztráta spádu žádný vliv na její (ne)výrobu elektřiny, ovšem jinak tomu bude v období sice nižších průtoků v řece, ale stále takových, které ještě budou umožňovat provoz MVE.

Skluz jako přírodě blízký lapač splavenin

„Skluz bude působit jako přirozený lapač splavenin a plovoucích předmětů, s tomu odpovídajícími vyššími nároky na jeho pravidelnou údržbu, nejenom pro udržení deklarované migrační prostupnosti. Při zimním odchodu ledů může působit jako nevyzpytatelný a nebezpečný „ledolap“. I při normálním stavu vody je potenciálně velmi nebezpečný pro vstupující osoby (rybáře, vodáky, děti). Blízká budoucnost nepochybně ukáže plně i tyto stinné stránky“, říká Pavel Štípský, emeritní předseda Svazu podnikatelů pro využití energetických zdrojů.

Je proto otázkou k vážnému zamyšlení ve veřejné diskuzi a k nestrannému vyhodnocení, zda se takovéto rizikové „dynamické a vizuálně atraktivní prvky“ mají opravdu v masovější míře a s velkými náklady prosazovat a realizovat na našich vodních tocích.