Tradiční přístup dostat vodu co nejrychleji do kanalizace se v éře klimatických extrémů už stává pro obce neudržitelným a drahým luxusem. Koncept „sponge city“ - tedy houbové město, nabízí cestu, jak efektivně hospodařit se srážkami, snížit náklady na údržbu zeleně a ochránit majetek obyvatel před bleskovými povodněmi.
Odvodňování jako přežitek minulosti
Po desetiletí se města projektovala tak, aby byla co nejsušší, což v dnešní době vede k přehřátým centrům a přetíženým kanalizačním sítím. Ty ale při prudkých deštích nestíhají odvádět vodu do čistíren odpadních vod, což způsobuje ekologické i technické komplikace. Moderní urbanismus naopak pracuje s principem, že v místě, kde voda dopadne, se musí buď vsáknout, nebo odpařit. Tím se přirozeně ochlazuje mikroklima a doplňují se zásoby podzemních vod, což je pro řadu českých obcí v době sucha naprosto kritické téma.
Proč se to obcím vyplatí?
Investice do modro-zelené infrastruktury není jen estetickou záležitostí, ale přináší měřitelné úspory v obecním rozpočtu. Podle analýz nákladů a užitků, které zpracovali experti z UJEP, dokáže správně navržené „houbové město“ výrazně snížit výdaje na údržbu veřejného prostoru. Především jde o markantní úsporu za zálivku, protože stromy profitující z přirozených průlehů nepotřebují nákladné dotování pitnou vodou z cisteren.
Zároveň se prodlužuje životnost městské zeleně, zejména pokud se využijí strukturální substráty. Jedná se o směs drceného kameniva, která pod chodníkem vytvoří pevnou kostru odolnou proti udusání, a biouhlu – speciálně upraveného dřevěného uhlí, které funguje jako mikroskopická houba zadržující vodu a živiny. Tato kombinace umožňuje stromům kořenit do hloubky a prosperovat v husté zástavbě desítky let, aniž by docházelo k nadzvedávání dlažby nebo předčasnému úhynu sazenic, což obcím šetří náklady na opakovanou výsadbu.
V neposlední řadě hraje roli ochrana infrastruktury a majetku. Snížení tlaku na kanalizační síť během přívalových dešťů přímo redukuje riziko vyplavení sklepů a snižuje provozní opotřebení technologií na čističkách. Adaptace na principy sponge city tak funguje jako preventivní opatření, které obci v dlouhodobém horizontu šetří miliony korun za sanace škod.
Praktická řešení
Stát se „houbou“ přitom neznamená nutnost okamžité a totální přestavby celého území. Efektivní cesta vede skrze postupné využívání moderních technologií při plánovaných rekonstrukcích, jak dokazují úspěšné realizace z různých koutů republiky. Příkladem dobré praxe je obec Přísnotice, která při opravách komunikací využila zasakovací rošty a propustné povrchy, díky čemuž voda neodtéká do kanalizace, ale přímo do podloží. Ve Žďáru nad Sázavou zase vsadili na systém kaskádovitých zelených průlehů podél frekventované Jihlavské ulice, které vodu nejen zadržují, ale i přirozeně čistí.
Na Praze 9 pak vznikl park U Kněžské louky, jenž díky unikátnímu vrstvenému podloží funguje jako obří podzemní zásobárna chránící okolní sídliště před horkem i přívalovými dešti. Podobně inspirativní je brněnská Otevřená zahrada, která kombinuje zelené střechy s podzemními nádržemi a ukazuje, jak lze dešťovou vodu recyklovat pro splachování a závlahu v husté městské zástavbě. Zkušenosti z Prahy či Brna potvrzují, že potenciál pro zvýšení nasákavosti zpevněných ploch je obrovský a u vybraných lokalit může efektivita zadržování srážek vzrůst o více než 50 %. Pro samosprávy je to jasný signál, že adaptace na klimatické změny je pragmatickým krokem k hospodárné a odolné správě území. Investice do „houbového města“ se tak vrací nejen v podobě příjemnějšího prostředí pro život, ale i ve stabilitě obecní pokladny.
Příležitost k financování v roce 2026
Pro obce, které chtějí s těmito změnami začít, je současné období ideální z hlediska dotací. Ministerstvo životního prostředí v rámci aktuálních výzev Operačního programu Životní prostředí nabízí podporu, která u komplexních projektů pokrývá 70 % až 85 %, a v některých případech dokonce 100 % způsobilých výdajů.
Dotace se vztahuje na drtivou většinu nákladů – od projektu přes nákup technologií jako jsou propustné povrchy a biouhel, až po samotnou výsadbu. Obec tak v mnoha případech hradí pouze daň z přidané hodnoty a budoucí údržbu, která je však díky těmto technologiím levnější než u klasické zeleně Žádosti o financování výměny nepropustných povrchů, budování akumulačních nádrží či instalaci zelených střech lze podávat až do 30. dubna 2026.
Tradiční přístup dostat vodu co nejrychleji do kanalizace se v éře klimatických extrémů už stává pro obce neudržitelným a drahým luxusem. Koncept „sponge city“ - tedy houbové město, nabízí cestu, jak efektivně hospodařit se srážkami, snížit náklady na údržbu zeleně a ochránit majetek obyvatel před bleskovými povodněmi.
Odvodňování jako přežitek minulosti
Po desetiletí se města projektovala tak, aby byla co nejsušší, což v dnešní době vede k přehřátým centrům a přetíženým kanalizačním sítím. Ty ale při prudkých deštích nestíhají odvádět vodu do čistíren odpadních vod, což způsobuje ekologické i technické komplikace. Moderní urbanismus naopak pracuje s principem, že v místě, kde voda dopadne, se musí buď vsáknout, nebo odpařit. Tím se přirozeně ochlazuje mikroklima a doplňují se zásoby podzemních vod, což je pro řadu českých obcí v době sucha naprosto kritické téma.
Proč se to obcím vyplatí?
Investice do modro-zelené infrastruktury není jen estetickou záležitostí, ale přináší měřitelné úspory v obecním rozpočtu. Podle analýz nákladů a užitků, které zpracovali experti z UJEP, dokáže správně navržené „houbové město“ výrazně snížit výdaje na údržbu veřejného prostoru. Především jde o markantní úsporu za zálivku, protože stromy profitující z přirozených průlehů nepotřebují nákladné dotování pitnou vodou z cisteren.
Zároveň se prodlužuje životnost městské zeleně, zejména pokud se využijí strukturální substráty. Jedná se o směs drceného kameniva, která pod chodníkem vytvoří pevnou kostru odolnou proti udusání, a biouhlu – speciálně upraveného dřevěného uhlí, které funguje jako mikroskopická houba zadržující vodu a živiny. Tato kombinace umožňuje stromům kořenit do hloubky a prosperovat v husté zástavbě desítky let, aniž by docházelo k nadzvedávání dlažby nebo předčasnému úhynu sazenic, což obcím šetří náklady na opakovanou výsadbu.
V neposlední řadě hraje roli ochrana infrastruktury a majetku. Snížení tlaku na kanalizační síť během přívalových dešťů přímo redukuje riziko vyplavení sklepů a snižuje provozní opotřebení technologií na čističkách. Adaptace na principy sponge city tak funguje jako preventivní opatření, které obci v dlouhodobém horizontu šetří miliony korun za sanace škod.
Praktická řešení
Stát se „houbou“ přitom neznamená nutnost okamžité a totální přestavby celého území. Efektivní cesta vede skrze postupné využívání moderních technologií při plánovaných rekonstrukcích, jak dokazují úspěšné realizace z různých koutů republiky. Příkladem dobré praxe je obec Přísnotice, která při opravách komunikací využila zasakovací rošty a propustné povrchy, díky čemuž voda neodtéká do kanalizace, ale přímo do podloží. Ve Žďáru nad Sázavou zase vsadili na systém kaskádovitých zelených průlehů podél frekventované Jihlavské ulice, které vodu nejen zadržují, ale i přirozeně čistí.
Na Praze 9 pak vznikl park U Kněžské louky, jenž díky unikátnímu vrstvenému podloží funguje jako obří podzemní zásobárna chránící okolní sídliště před horkem i přívalovými dešti. Podobně inspirativní je brněnská Otevřená zahrada, která kombinuje zelené střechy s podzemními nádržemi a ukazuje, jak lze dešťovou vodu recyklovat pro splachování a závlahu v husté městské zástavbě.
Zkušenosti z Prahy či Brna potvrzují, že potenciál pro zvýšení nasákavosti zpevněných ploch je obrovský a u vybraných lokalit může efektivita zadržování srážek vzrůst o více než 50 %. Pro samosprávy je to jasný signál, že adaptace na klimatické změny je pragmatickým krokem k hospodárné a odolné správě území. Investice do „houbového města“ se tak vrací nejen v podobě příjemnějšího prostředí pro život, ale i ve stabilitě obecní pokladny.
Příležitost k financování v roce 2026
Pro obce, které chtějí s těmito změnami začít, je současné období ideální z hlediska dotací. Ministerstvo životního prostředí v rámci aktuálních výzev Operačního programu Životní prostředí nabízí podporu, která u komplexních projektů pokrývá 70 % až 85 %, a v některých případech dokonce 100 % způsobilých výdajů.
Důležité je, že dotace se vztahuje na drtivou většinu nákladů – od projektu přes nákup technologií jako jsou propustné povrchy a biouhel, až po samotnou výsadbu. Obec tak v mnoha případech hradí pouze daň z přidané hodnoty a budoucí údržbu, která je však díky těmto technologiím levnější než u klasické zeleně. Žádosti o financování výměny nepropustných povrchů, budování akumulačních nádrží či instalaci zelených střech lze podávat až do 30. dubna 2026.
Komentáře