Pro čistotu v ulicích je důležité technické zabezpečení: pravidelný úklid a čistění veřejných prostranství nebo promyšlené umístění odpadkových košů. Možná ještě důležitější je však práce s veřejností.
Smyslem této činnosti je přesvědčit veřejnost – tedy všechny lidi, kteří nějak využívají veřejné prostory – že je dobré zde neodhazovat odpadky nebo nedopalky cigaret a vůbec udržovat čistotu. Jednak to šetří práci technickým službám, hlavně to však posiluje pocit odpovědnosti za estetickou kvalitu místa, kde lidé bydlí nebo kde se denně pohybují. A to nepochybně přispívá k jejich dobrému životnímu pocitu.
Podíváme-li se do světa, zjistíme, že přístupy k práci s veřejností se velmi liší podle místních podmínek i mentality. V Singapuru vsadili na přísné zákony, instalaci bezpečnostních kamer, vysoké pokuty a dokonce tělesné tresty za odhození odpadu. V australském Jižním Walesu zase dávají přednost vstřícnosti, domluvě, návodům k rozumnému jednání a budování pocitu „tady bydlím, tak si tu budu udržovat pořádek“.
Dobrovolníci v Česku
V našich podmínkách jsme někde uprostřed mezi těmito extrémy. Pozoruhodný je však rozvoj dobrovolnických aktivit, zaměřených na čistotu veřejných prostor v městech a obcích.
Mezi prvními byla akce Ukliďme Česko, jejíž první ročník proběhl v roce 2014, kdy se pár nadšenců a aktivistů snažilo uklidit nepořádek v okolí.
Na jaře tohoto roku se při jedenáctém ročníku po celé republice zapojilo do úklidu černých skládek a litteringu přes dvě stě tisíc lidí a proběhlo více než pět tisíc úklidů. Zapojují se školy a školky, hasiči nebo záchranáři, nejrůznější spolky a sdružení, ale také maminky s dětmi nebo důchodci. Charakteristickým rysem je, že akce není organizována „shora“. Na konkrétních místech ji zajišťují místní dobrovolníci, kterým se dostane od spolku Ukliďme Česko metodické i technické podpory (například zdarma pracovní rukavice a pytle na sběr).
Účastníci akce si mohou na vlastní oči ověřit, kde jsou v obci kritická místa pro vznik nepořádku. Dobrovolnická aktivita tak zruší jistou „provozní slepotu“ a předchází litteringu a černým skládkám.
„Pokud to neuděláme my, tak to neudělá nikdo. Když ne teď, tak kdy?“ komentuje Miroslav Kubásek ze spolku Ukliďme Česko. „Těší nás zpětná vazba od organizátorů. Když jsme si je pročítali, nenašli jsme žádnou negativní. Všechny byly pozitivní a všem to dává smysl. A to nás těší.“ A dodává, že ti, kdo jednou uklízeli, už další nepořádek dělat nebudou.
Vajglobraní
Na počátku roku se k akci Ukliďme Česko jako speciální aktivita připojil první ročník soutěže Vajglobraní. „Chtěli jsme upozornit na často přehlížený problém cigaretových nedopalků, které přitom tvoří výraznou část drobného nepořádku na veřejných místech,“ poznamenává Miroslav Kubásek.
Účastník, který se do soutěže přihlásil, měl najít místo znečistěné odhozenými nedopalky, vyčistit ho a svou činnost zdokumentovat. „V soutěži bylo třeba pracovat se sociálními sítěmi, tedy sdílet informace a fotografie o sběru, a komunikovat s obcí o možné nápravě a předcházení výskytu odhozených nedopalků,“ vysvětluje Martina Vrbová, ředitelka společnosti NEVAJGLUJ, jež soutěž organizuje.
První tři místa v soutěži získaly projekty, které byly vysloveně občanskou dobrovolnickou aktivitou. Pět učitelek ze ZŠ Ostrov se rozhodlo dát dětem příklad, jak se chovat k veřejnému prostoru, a zbavily nedopalků zámecký park. Sotva desetiletý kluk z Doks u Kladna v rámci soutěže zbavil odhozených nedopalků celou obec, vše zdokumentoval a ještě dokázal rozjet komunikaci s obcí, které (spolu s maminkou) navrhli nová místa pro odpadkové koše i popelníky v obci.
A do třetice: mladá žena, která začala pravidelně uklízet od nedopalků frekventovanou zastávku tramvají v pražských Holešovicích. Své zkušenosti sdílela na sociálních sítích (přes 250 tisíc shlédnutí), což inspirovalo další obyvatele i aktivizovalo radnici.
Všechny tyto případy ukazují, jak v podstatě soukromá aktivita, zaměřená správným směrem, může vést k výsledkům, jež pozitivně ovlivní celé okolí. „Vyhrály nejinspirativnější příklady aktivit, jak se s problémem nedopalků vypořádat,“ říká Martina Vrbová a dodává, že přišlo přes padesát přihlášek, mnohdy se zajímavými příběhy, které dokládají odhodlání soutěžících.
Zkušenosti ze škol
Výchově občanů, která budou schopni uvažovat v širších environmentálních souvislostech, se věnuje již skoro dvacet organizace Recyklohraní. Primárně spolupracuje se školami, kterých je nyní kolem čtyř tisíc. Recyklohraní jim nabízí programy, které pomáhají rozvíjet vztah dětí k životnímu prostředí formou tematických her, praktických činností, kvízů a menších projektů.
Témat je řada: voda v přírodě, předcházení vzniku potravinových odpadů nebo sběr vysloužilých mobilů. Podle Hany Ansorgové, ředitelky společnosti Recyklohraní, cesta ke změně postojů veřejnosti vede od pedagogů k dětem a od nich k rodinám. „Přenos témat ze školního prostředí do rodiny funguje zejména u menších dětí, kdy probíhá mezi dětmi a rodiči intenzivní komunikace. A čím jsou děti menší, tím to jde lépe,“ vysvětluje. „Na druhém stupni a na střední škole už musí být aktivity techničtější, dokumentační nebo ve formě projektu, která dospívající zaujme. Potřebují dostat téma, které jim dává smysl a nějak se jich osobně dotýká.“
Budování vztahu k místu, kde žijí, je vlastně příspěvkem k jejich vzdělávání – mimo jiné se tím učí o aktivitách, které žijí ve svých životech a jsou schopni je ovlivnit. A neplatí to jen o dětech, ale vlastně o každém z nás. Dobrovolnické aktivity ukazují, že mohou přispět k lepšímu životu v městech a obcích, menšímu znečištění přírody a koneckonců i k výchově dětí.
O různých přístupech a nápadech, zaměřených na čistotu veřejného prostoru se můžete více dozvědět na konferenci „Littering!? Jak na čisté obce“, která proběhne dne 23. října v Praze. Více informací na webových stránkách www.cisteulice.cz
Komentáře