Jen velmi málo obcí nakládá se svými odpady tak, že s nimi obchoduje. Nový zákon ale takovou činnost podporuje. Největší překážkou je ale zvyk a nedostatečná informovanost obcí o možnostech.
Existují nicméně výjimky, které dokazují, že obchodovat s vlastním odpadem není tak složité a pro obec, respektive obecní rozpočet na odpady, je to výhodné. Podrobněji jsme tuto problematiku probrali v krátkém rozhovoru s Miroslavem Jakušem ze společnosti Inisoft, s.r.o.
Co může obcím přinést obchodování s vlastními odpady?
Přineslo by jim to vyšší výnosy při hospodaření s nimi. Ty sice budou provázeny i vyššími výdaji, avšak bilance by měla být ve prospěch výnosů. Pod obchodováním s odpady ze strany obcí si lze představit zobchodování zejména toho odpadu, který se dá zpeněžit, tedy který je pro jiné podniky surovinou. Jde tedy například o plasty, kovy, sklo, papír, ale třeba i dřevo nebo kompost. Další velmi zajímavou komoditou jsou opětovně použitelné předměty, u kterých se předešlo zařazení mezi odpady, takzvané „reuse“ předměty.
Kromě lepšího hospodářského výsledku lze hovořit i o pozitivních sociálních aspektech. Obchodování s odpady totiž bývá doprovázeno zaměstnáváním nových pracovníků, často z řad osob se zdravotním hendikepem anebo penzistů atp. V případě provozování reuse center a reuse pointů jsou podpořeny správné návyky občanů a dále také nízkopříjmové skupiny občanů, samoživitelé a další.
Proč ještě obce se svými odpady tolik neobchodují a jaké mají možnosti?
Historicky se obce v maximální míře spoléhaly na služby, které jim nabízely různí odběratelé odpadů. Bylo to přirozené, trh s odpady de facto nefungoval, většina byla skládkována nebo energeticky využita. Nyní je již situace jiná. Místo tzv. železných nedělí a různých dalších způsobů sběru jsou zřizovány sběrné dvory. V rámci nich sem tam najdeme třídící linky, lisy, kompostiště, vlastní sběrné nádoby, vlastní dopravní prostředky pro svoz a pro následnou dopravu odpadů k odběratelům. Ti přitom u aktivního podnikání s odpady nejsou stabilní, ale mění se dle podle toho, kde jsou lepší podmínky odběru odpadů.
S příklady takto podnikajících obcí se můžeme již pár let setkávat na různých odborných konferencích. Stále jde ale spíše o světlé výjimky. Jsem přesvědčen, že je to dáno tím, že téměř 76 % našich obcí má do 1000 obyvatel, často s minimálním množstvím úředníků a s minimálními příjmy. I proto sběrný dvůr coby registrované zařízení pro nakládání s odpady je u těchto obcí téměř vždy výjimkou. Další velkou skupinou jsou obce mezi 1.000 a 5.000 obyvateli, kterých máme v České republice téměř 20 %. Zde již sběrné dvory bývají, přesto se ale u nich s aktivním obchodováním s odpady spíše nesetkáme. Myslím si ale, že se blýská na lepší časy. Čím dál častěji se u těchto v součtu téměř 96 % obcí setkáváme se sdružování právě za účelem optimalizace nakládání s odpady a také pro získání lepších vyjednávacích podmínek při aktivním obchodování s odpady.
Necelých 5 % obcí jsou ty, které již většinou mají vlastní technické služby a aktivní podnikání s odpady lze u nich předpokládat. Přesto například reuse center nacházíme stále velmi málo. Je to škoda, protože reuse centra lze považovat za jeden z nejsnazších a nejefektnějších způsobů, jak začít při hospodaření s odpady aktivně obchodovat a mají zmíněné vhodné sociální efekty. Podle naší zkušenosti přitom měsíční příjmy z provozování reuse centra v rámci střídmě navštěvovaného sběrného dvora v 15 tisícovém městě mohou dosahovat i kolem 30.000 Kč. V případě, že je reuse centrum umístěno v rámci hojně navštěvované obchodní zóny, měsíční příjmy z něj se mohou vyšplhat i na více než 500.000 Kč.
Komentáře