Evropská komise zahájila řízení s členskými státy EU kvůli nesplnění cílů v oblasti sběru a recyklace elektroodpadu. Cíl zpětného odběru stanovený na 65 % průměrné hmotnosti elektrozařízení považují profesní organizace za nereálný.
V čem spočívá hlavní problém nastavení těchto požadavků a proč nejsou v souladu s principy udržitelnosti a cirkulární ekonomiky, vysvětluje Tereza Ulverová, členka představenstva společnosti ELEKTROWIN a.s., která zajišťuje zpětný odběr a zpracování odpadních elektrozařízení.
Co přesněje předmětem řízení Evropské komise a jaké cíle nebyly naplněny?
Evropská směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (WEEE – Směrnice 2012/19/EU ve znění směrnice (UE) 2024/884) stanoví minimální podíl sběru, kterého členské státy musí dosáhnout. Ten činí 65 % průměrné hmotnosti elektrozařízení uvedených na trh v předchozích třech letech, případně 85 % odpadních zařízení, která vzniknou na území státu. Žádný ze států EU, vyjma Bulharska a Slovenska, ale nedokázal odděleně shromáždit dostatečné množství OEEZ, což vedlo k nesplnění stanovených kvót sběru za rok 2021. To je také důvod, proč Evropská komise doporučila zvýšit úsilí o provádění této směrnice.
Zpráva o zahájení řízení vyvolala reakci evropských profesních sdružení. Jak se k hodnocení Evropské komise staví?
Reakce sdružení, jako je APPLiA (evropské sdružení výrobců domácích spotřebičů) a WEEE Forum (mezinárodní sdružení provozovatelů kolektivních systémů pro zpětný odběr a recyklaci elektroodpadů, jehož je náš kolektivní systém jediným zástupcem za ČR), je jednoznačná. Obě organizace vyzývají Evropskou komisi, aby přehodnotila cíl sběru, který z mnoha důvodů považují za nerealizovatelný, ale především chybně nastavený v kontextu cirkulární ekonomiky i životnosti elektrozařízení.
Co je největším nedostatkem současného nastavení požadavků na sběr elektroodpadu?
Na jedné straně existují povinnosti související s účinnou podporou prodlužování životnosti elektrozařízení – například záruky vyšší opravitelnosti, dostupnost náhradních dílů deset let po ukončení výroby každého jednotlivého typu spotřebiče nebo umožnění jejich opětovného využití dalšími uživateli. Na straně druhé je tu ale požadavek zpětně odebrat 65 % průměrné hmotnosti elektrických a elektronických zařízení uvedených na trh v předchozích třech letech, v přímém rozporu k prosazovanému prodlužování životnosti.
V čem přesně tento rozpor spočívá?
Zaměření pouze na předchozí tři roky nekoresponduje s životním cyklem elektrických a elektronických zařízení. Některé produkty – zejména fotovoltaika a klimatizační zařízení, velké spotřebiče jako pračky, myčky, sporáky nebo chladničky – mají životnost 10–25 let. Za tu dobu může stoupnout celková hmotnost spotřebičů uvedených na trh až o polovinu. Trh s elektrozařízeními je také dynamický a podléhá různým trendům, jako jsou například nové smart technologie pro domácnosti. Jejich životnost ale také přesahuje tři roky, takže se nám zvyšující se množství v odpadech neprojeví.
Typickým zástupcem této kategorie s dlouhou dobou životnosti jsou solární panely. Jejich životnost se udává přes 20 let a proti hmotnosti uvedené na trh nemáme téměř žádný výskyt odpadních solárních panelů. Je tedy zřejmé, že mezi uvedením elektrozařízení na trh a koncem jeho životnosti uplyne delší doba, a cíl stanovený na základě průměru za poslední tři roky nezohledňuje skutečné množství elektroodpadu, které se aktuálně vyskytuje, protože většina nově prodaných zařízení se do odpadu ještě nedostala.
Jak se tento nesoulad v praxi projevuje?
Do popředí ve sběru se paradoxně dostávají státy, které sice více sbírají, ale nepodporují cirkulární ekonomiku. Země, kde se lidé chovají více ekologicky a sociálně, nechávají spotřebiče opravit nebo jim dají druhý život tím, že je poskytnou někomu dalšímu, budou produkovat menší objem OEEZ, a proto vykazují nižší míru sběru. Je nutné zahrnout také snahy EU, která prosazuje iniciativy týkající se cirkulace. Ta by se měla stát měřítkem úspěšnosti v době, kdy se výrobci naplněním výše uvedených povinností zaměřují na oběhové hospodářství. Stávající minimální míra sběru nedokáže tento vývoj měřit ani zachytit.
Kudy podle vás vede cesta k dosažení realističtějších a udržitelnějších cílů v oblasti sběru elektroodpadu?
Evropská komise by se měla zaměřit na revizi aktuálního cíle a nastavit realističtější vazbu mezi novým elektrozařízením uváděným na trh a skutečným elektroodpadem sebraným v každém členském státě. V Elektrowinu jsme nyní schopni zákonnou povinnost plnit jen díky pečlivě budované a efektivně fungující sběrné síti a intenzivní informační kampani. Jedná se ale o velmi komplexní náročný proces a otázka je, zda by pozornost neměla směřovat spíše k odpovědnému nakládání s materiály v souladu s cirkulárními principy, než k plnění kvót. Lepší by bylo, zaměřit se na oběhovost a zahrnout požadavky na podporu cirkulární ekonomiky do hodnocení úspěšnosti realizace povinností výrobců elektrospotřebičů. Zohlednit by se určitě měly i faktory jako životnost produktu a tržní trendy
Měla by tedyEU zavést nové ukazatele úspěšnosti nakládání s elektroodpadem?
Určitě. Jedním z možných ukazatelů by mohl být například podíl opravených nebo opětovně použitých zařízení, namísto toho, aby se měřila pouze hmotnost elektroodpadu. Dalším ukazatelem by mohla být míra prodlužování životnosti produktů nebo podpora recyklovatelných materiálů. Tím bychom lépe reflektovali skutečné úsilí o udržitelnost a oběhové hospodářství.
Komentáře