Liberec se pustil do ambiciózního projektu komunitní energetiky. Buduje vlastní fotovoltaické elektrárny, plánuje sdílení elektřiny mezi městskými organizacemi i občany a připravuje se na zavedení sdílené elektromobility. Na cestě za udržitelnou energetikou však naráží na řadu překážek – od zdlouhavé administrativy přes legislativní nejasnosti až po náročnou komunikaci mezi městskými subjekty.
Liberec se začal energetikou systematicky zabývat v roce 2022, kdy vznikla místní energetická koncepce. Z ní v následujícím roce vykrystalizoval samostatný odbor energetického managementu. Ten má dnes na starosti validaci odběrných míst, dat i všech dokumentů souvisejících s energetikou.
Rok 2025 znamená pro město první konkrétní krok k výrobě vlastní elektřiny a to prostřednictvím deseti nově postavených fotovoltaických elektráren. Pokud je schválí Rada města Liberce, může Liberec spustit první sdílení a „vyzářit první kilowatthodinu“. Paralelně běží projekt EPC, v rámci kterého vzniká dalších devět FVE. V ideálním případě chce město do roku 2030 dosáhnout až 32 instalovaných střešních elektráren.
Velká fotovoltaika? Jen pokud se najdou prostředky
Kromě střešních instalací zvažuje město také výstavbu velké pozemní fotovoltaiky s bateriovým úložištěm. Tento záměr je však zatím podmíněn financemi, ideálně i sponzorskou podporou. „Pokud by se nerealizoval projekt komunitní energetiky na Zlatém návrší, dávalo by smysl mít více menších bateriových úložišť,“ vysvětluje Tereza Krbková z odboru energetického managementu statutárního města Liberce.
Potíže jsou také s prostory. Především příspěvkové organizace, tedy budovy mateřských škol a základních škol, které město zřizuje – často nemají pro bateriová úložiště prostorovou kapacitu. A jak ukazuje zpětná vazba, ředitelé si jen těžko dokážou takové zařízení představit ve své budově.
Sdílení ano, registrace váznou
V Liberci už vzniklo energetické společenství i servisní organizace, která spravuje administrativu, medializaci i podporu občanů. Město má registrace na ERÚ i EDC, dvě skupiny sdílení i vyměněné elektroměry, ze kterých je jedenáct potřeba upravit.
Do skupin sdílení jsou zahrnuty mateřské a základní školy, Domov seniorů Františkov, administrativní budovy městských společností a divadla. Alokační klíče jsou nastavené, dokumentace připravená přesto systém naráží na problém s registracemi. „Město uchopilo celý koncept sdílení tak, že elektrárny zůstávají v jeho majetku, zatímco výrobní a spotřební místa jsou pod správou příspěvkových organizací. Energetické společenství pak funguje jako technický zprostředkovatel sdílení,“ vysvětlila zástupkyně projektu Tereza Krbková.
To však vyvolává otázky: Kdo má být uvedený na registraci? Kdo má jaké oprávnění? Na koho má být napsaná výrobní licence? A může ji mít servisní organizace?
Byrokracie místo energie
Překážkou je i samotná výrobní licence. „Je to dokument s mnoha rozsáhlými přílohami a bez návodu. Takový dokument na městě dosud nikdo nevyplňoval. O jeho schválení jsme se dozvěděli z internetu,“ popisuje Tereza Krbková. Čekací lhůty navíc celý proces výrazně zpomalují.
Validace dat, dohledávání podkladů a tvorba dokumentace – to trvalo dva roky. Teprve na základě těchto dat Liberec vyhodnotil, na kterých objektech má smysl fotovoltaické elektrárny postavit. Velkou komplikací je také roztříštěnost dokumentace mezi městskými společnostmi a příspěvkovými organizacemi. Ty často netuší, proč mají dokument podepsat. Komunikace je složitá, proces nepřehledný.
Jednou z dalších výzev je výkup přetoků. „Hledali jsme výkupce přes půl roku. Narazili jsme ale na podmínky, které by nás donutily pořídit si licenci ke každé elektrárně zvlášť, přestože jde o malé instalace,“ přiblížila další z reálných problémů Tereza Krbková. Projekt je navíc financován z programu Komunitní energetika I, což znamená limity pro množství sdílené energie.
Dvoufázový plán: nejdřív město, pak občané
Energetické společenství města počítá s dvěma fázemi sdílení:
- První fáze zahrnuje sdílení mezi příspěvkovými organizacemi a městskými společnostmi
- Druhá fáze cílí na občany a firmy
„To je pro nás obrovská motivace a motor celého projektu. Ale zároveň – a teď mluvím zcela upřímně – je to taky velká výzva. Jak to nastavit tak, aby se to občanům opravdu vyplatilo? Jak to správně vysvětlit? Jak jim ten model přiblížit?“ pokračuje Tereza Krbková.
Pilotní provoz i neuskutečněný sen
První dvě fotovoltaiky – na ZŠ Dobiášova a ZŠ Broumovská – už běží ve zkušebním režimu. Město původně plánovalo i projekt Komunitní energetika III – tedy větrnou. Studie ukázala dvě vhodná území, ale projekt nebude realizován z důvodu nutnosti dokoupit pozemky a velikosti VTE. Rada města tedy rozhodla, že realizace nebude pokračovat. Město hledá další cesty, jak efektivně využít sdílenou energii. Aktuálně se zaměřuje na rozvoj sdílené elektromobility. Cílem je provoz sdílených elektroaut pro potřeby úřadu i občanů. Slibují si od toho nejen úspory, ale také snížení počtu vozidel se spalovacími motory ve městě.
„Projekt komunitní energetiky ukazuje, že cesta k udržitelnému a efektivnímu využívání energie vede přes trnitý terén plný legislativních, technických a organizačních překážek. Přesto platí: kdo chce, cestu si najde. A Liberec hledá vytrvale,“ uzavírá Tereza Krbková za energetický management.
Komentáře