Jak nastavit poplatek za odpad? Je dobré držet se několika principů

Určení výše a struktury poplatku za odpad by mělo zahrnovat důležité zásady, včetně spravedlnosti, srozumitelnosti a jednoduchosti.

Financování sběru a nakládání s komunálním odpadem je vždy horkým a choulostivým tématem. Domácnosti i výrobci chtějí platit za odpad co nejméně, samosprávy chtějí pokrývat rostoucí náklady zvyšováním poplatku, odpadáři musí požadované činnosti zajistit za rozumnou cenu, v intencích zákona a konkurenčním prostředí.

Jak správně nastavit poplatek za komunální odpad? Existuje vůbec spravedlivý poplatek, se kterým budou všichni spokojeni? Jaké jsou základní principy, které je dobré zohledňovat při navrhování způsobu platby za odpad?

Většina odborné veřejnosti se shoduje na tom, že náklady na odpadový systém by měli nést určitým způsobem výrobci. Odpovědnost za své odpady ale také musí nést původce, v případě komunálního odpadu jsou to obyvatelé. Existují země, kde to vidí jinak a legislativa v oblasti financování nakládání s odpady uvádí, že zdroje by měly pocházet z veřejného rozpočtu. V některých zemích ale zákon říká, že odpadové hospodářství má být financováno dobrovolnými příspěvky.

Stanovování výše a struktury poplatku za odpad by podle experta mělo zahrnovat několik principů, včetně spravedlnosti, srozumitelnosti, jednoduchosti a snadné administrovatelnosti.

1. Jednoduchost a srozumitelnost poplatku

Poplatek za odpad by měl být jednoduchý a v souladu s principem „KISS - keep it simple, stupid!“. Například municipality na jihozápadě Německa mají k dispozici software v podobě internetové stránky, kde si na způsob nakupování v e-shopu, mohou navolit jednotlivé služby, jejich frekvenci, objem a ihned vidí cenu konkrétní položky i výslednou cenu. Na principu jednoduchosti je založen například poplatek za odpad ve Vídni. Domácnost platí pouze za nádobu pro směsný odpad a všechny další služby jsou již v této ceně zahrnuty. Tento způsob sice obyvatele nijak zvlášť k ničemu nemotivuje, je ale administrativně velmi jedoduchý.

2. Poplatek by měl motivovat k určitému chování

Výše poplatku za určitou kategorii odpadu přímo ovlivňuje chování domácností při sběru a třídění. Rozhodně není dobré poplatky navyšovat přes únosnou mez. Mělo by to za následek nárůstu neplatičů a černých skládek. V odpadovém hospodářství střední Evropy se dlouho uplatňoval systém založený na objemu, nyní se přechází na množstevní sběr a vážení odpadu.

Náklady na takový systém, jak se ukazuje, dosahují zhruba 20 % celkových nákladů na sběr. Počítat je třeba i s náklady na odpad z domácností vyhýbajících se placení poplatku. Proto výše dodatečných nákladů, souvisejících se systémem, někdy převyšuje dosažené úspory.

3. Poplatek za odpad nebude nikdy dokonale spravedlivý

Častá zkušenost s tříděním komunálního odpadu je různý přístup jednotlivých domácností. Tím vzniká mezi obyvateli pocit nespravedlnosti a týká se to většinou obyvatel bytových domů na sídlištích. Ale i zde lze zvýšit spravedlnost. Některá města ve Švýcarsku sbírají odpad do pytlů, které si domácnosti musí zakoupit. Nikoli za cenu kusu plastového obalu, například za 30 centů ale za 20 eur, tedy za jeho likvidaci. Mají to i v náročném prostředí velkých bytových domů.

4. Výběr poplatku by měla provádět veřejná správa

Za výběr poplatku za odpad z domácností by měl být zodpovědný veřejný sektor. Úřady jsou při výběru efektivnější a mají v rukou silnější páky. Samotné firmy nemohou vymáhat od jednotlivých neplatičů poplatky za odpad. Samospráva jako instituce je v tomto případě v daleko silnější pozici.

5. Cenová dostupnost poplatku

Poplatek za odpad lze nastavit podle různých parametrů a jejich kombinací. V Rakousku i v jiných zemích je běžné, že existuje určitá základní sazba, ke které se přidává sazba v závislosti na produkci. Je nutné využít faktu, že platit za odpad většinou lidé nepovažují za prioritu. I v žebříčku výdajů domácností se vynaložené peníze nachází mezi posledními.

Elektřina, plyn, poplatky za vysílání, mobilní telefony a poplatky za jejich provoz jsou důležitější a dražší, než odpad. Nezaměňujme si cenovou dostupnost s neochotou lidí platit za službu. Stejně je také nutné oddělit ochotu domácností platit a vůli starostů účtovat za odpad. Zvyšování či zavádění poplatků za odpady je ošidná věc a ve volbách do rad a zastupitelství rozhodně nepomáhá.