Velké geotermální projekty lákají na stabilní a nízkoemisní výrobu tepla i elektřiny. Jak ale ukazuje analýza na Průmyslové ekologii, jejich rozvoj naráží na vysokou kapitálovou náročnost, dlouhou dobu návratnosti a značnou míru nejistoty spojenou s průzkumem podzemních struktur.
Klíčovou položkou jsou hlubinné vrty, které představují zásadní část investic a zároveň největší riziko. Úspěšnost projektu totiž nelze předem stoprocentně garantovat, což komplikuje financování i rozhodování investorů. Výsledná rentabilita projektů se výrazně liší podle geologických podmínek, hloubky vrtů i zvoleného technologického řešení.
To z geotermálních zdrojů dělá vysoce individuální projekty, u nichž nelze jednoduše aplikovat univerzální ekonomický model. Navzdory vysokým vstupním nákladům nabízí geotermální zdroje relativně nízké provozní náklady a stabilní dodávky energie. Právě tato kombinace z nich dělá zajímavou – ale zatím ne zcela snadno realizovatelnou – součást budoucí energetiky.
Jaké konkrétní nákladové struktury, investiční scénáře a ekonomické limity tyto projekty mají? A za jakých podmínek se mohou skutečně vyplatit? To podrobně rozebírá článek na Průmyslové ekologii.
Komentáře