O své zkušenosti s tím, jak vypadá současný trh se sběrovým papírem, o recyklaci papíru či předpokladech dalšího vývoje papírenského průmyslu, se s námi podělil Jaroslav Tymich, president ACPP (Asociace českého papírenského průmyslu).
Jak v současné době vypadá trh se sběrovým papírem v České republice, jak je to s recyklací?
Situace na trhu sběrového papíru v České republice je podobná jako ve většině zemí Evropy. Postupně narůstá nabídka, která stále více převyšuje mírně rostoucí poptávku. Příčinou je postupné omezování importu Čínou a to již od konce roku 2017, které vrcholí v současné době. Export z Evropy do Číny postupně klesl na třetinu a v příštím roce se očekává jeho další omezení. Takže v Evropě zůstává aktuálně ročně asi 5 milionu tun sběrového papíru oproti roku 2016. Recyklace, tj. spotřeba sběrového papíru, v Evropě obecně mírně roste, ačkoli se snižuje výroba a spotřeba grafických papírů, naopak positivně se vyvíjí výroba a spotřeba obalových papírů. Vyšší spotřeba sběrového papíru pro výrobu u obalových papírů ale nepokrývá přebytek z důvodů omezování exportu.
Na rovinu je třeba říci, že nejen z Evropy, ale zejména z Ameriky, byla do Číny exportována nejhorší kvalita, až Číňané řekli „DOST“. Navyšování exportu do jiných asijských států pomohlo jen částečně.
A co tedy Česká republika?
Do této chvíle se dá hovořit pouze o negativních dopadech do profitability sběru z důvodů snižování cen ve vazbě na vývoj v Evropě. Nyní je již ale problém sběrový papír v některých kvalitách vůbec prodat. Papírenský průmysl zejména v obalových papírech nesnižuje produkci, naopak ta mírně roste, ale zvyšující nabídku sběrového papíru nepokryje. Česká republika má navíc dlouhodobě problém s nedostatkem recyklačních kapacit a je tedy závislá na exportu. U nás se sebere asi 1 milion tun a recykluje zhruba 200 tisíc tun. V době přebytku všechny zahraniční společnosti preferují domácí zdroje a to i s ohledem na nižší přepravní náklady.
Jak dlouho to bude trvat?
Nemám křišťálovou kouli, ale nahradit export do Číny a Asie nebude jednoduché a očekávat nějaké zlepšení v příštím roce je téměř nemožné. Situace se tedy bude zhoršovat a lze očekávat problémy zejména v obecním sběru, kde obce budou muset sběr dotovat. Určité zlepšení poptávky přijde po najetí nových papírenských kapacit v druhé polovině roku 2020 a to až o 2,5 tun ročně. Dojde k přeskupení poptávky v rámci Evropy a přechodnému zlepšení situace. Pro Českou republiku jde o positivní informaci, protože asi 1 milion tun bude v dosahu našeho exportu - Slovensko a východní část Německa.
Jak to ovlivní aktuálně obecně preferované oběhové hospodářství?
Positivně ne, ale stále věřím, že jde o přechodnou dobu a postupem času, neuvažuji-li o recesi, dojde k vyrovnání nabídky s poptávkou a to nejpozději v roce 2021, kdy „přijdou“ další nové kapacity pro recyklaci. Úroveň sběru v České republice je vysoká a například cíl EK pro recyklaci použitých papírových obalů pro rok 2025 ve výši 80 % plníme již nyní. Problémem je, že jsme, jak již bylo řečeno, závislí na exportu sběrového papíru.
Jak se chová papírenský průmysl?
Evropský papírenský průmysl, který se sdružuje v Evropské konfederaci (CEPI), kde i Česká asociace (ACPP) je aktivním členem, se stále snaží navyšovat podíl sběrového papíru pro výrobu nového papíru, což dokladují i čísla v porovnání s výrobou s čerstvých vláken, dřevo – buničina. Od roku 2000 se zvýšil podíl sběrového papíru pro výrobu z 45 % na 53 %. Papírenský průmysl bez ohledu na politiku EU již většinově plní základní principy a cíle oběhového hospodářství z pohledu minimalizace odpadů, recyklace, bio-ekonomického přístupu s výhradním používáním obnovitelných surovin. Také již dlouhodobě uplatňuje prvky průmyslu 4.0 a digitalizace.
Co brání v ČR navýšit recyklační kapacity? Nebyl by odbyt?
V posledních pěti letech se v Evropě postavily nové kapacity v rozsahu několika miliónů tun výroby papíru s potřebou sběrového papíru jako hlavní suroviny. Bohužel investoři si vybrali jiné státy než Českou republiku jako například Polsko, Maďarsko a Německo, které měly nebo nabídly lepší podmínky pro výstavbu a provoz těchto investičně i nákladově náročných podniků. Stačí si uvědomit, jak náročným procesem je u nás získat územní a stavební povolení. Také ceny energií a náklady na pracovníky jsou u nás vyšší, kromě Německa, než v ostatních státech bývalé východní Evropy. Přesto se postupně i u nás některé zmíněné překážky odstraňují a začíná se investovat. Zatím ne do výroby papírů, kde je hlavní surovinou sběrový papír, ale do výroby papíru, kde primární vlákno je vyrobené ze dřeva. Možná se dočkáme i nového papírenského stroje, jehož výroba bude založena na spotřebě sběrového papíru.
Foto: Jaroslav Tymich archiv
Komentáře