Kromě výukové zahrady a městské farmy jsou jeho součástí i dvě administrativní budovy pyšnící se pasivním standardem. V areálu navíc zadržují dešťovou vodu díky třem zeleným střechám, šedou vodu čistí v kořenovce a elektřinu vyrábí ve fotovoltaické elektrárně.
Všechna tato řešení a mnoho dalších vychytávek ovlivňuje chování celého areálu. Jeho spotřeba je každý den 73 měřicími přístroji sledována a cenná data dokazují, že použité technologie šetří přírodu i peněženku.
Co opatření řeší
Zároveň je cílem celého areálu uhlíkově neutrální provoz, využití obnovitelných zdrojů energie a snižování spotřeby energie, vody a další zdrojů.
Jak to funguje
Nadace Partnerství investovala v roce 2006 do areálu Údolní 33 část nadačního jmění s vizí přeměnit ho v modelový příklad ekologického rozvoje města. A to se také podařilo. Připravila projekt nového centra se zázemím pro neziskovky a vzdělávání v moderní pasivní budově C, která je zelenou střechou napojena na kopec Špilberk. Ve fázi zahajování stavby v roce 2011 se Nadace rozhodla, že současně zrekonstruuje do pasivního standardu i 200 let starou administrativní budovu B. Společnost Skanska pracovala na obou stavbách současně a uvedla je do provozu na přelomu 2012 a 2013.
K získávání energie na vytápění a chlazení pro obě budovy o celkové podlahové ploše 2000 metrů čtverečních slouží 8 hlubinných vrtů v délce 905 metrů a soustava 4 tepelných čerpadel s topným faktorem 5,2 a výkonem 68 kilowattů.
Přestože soustava spotřebuje až 20 megawatthodin ročně, dokáže přijatou energii až 6krát znásobit. V pasivní budově C pomáhá s chlazením a topením i aktivní betonové jádro – ve stropě zabetonované trubky, kterými prochází chladicí nebo topná kapalina. Ve strojovně areálu je navíc zabudován rotační výměník, který v zimě čerstvý vzduch proudící do budovy ohřívá a v létě ho ochlazuje.
Celá budova C je řízena inteligentním systémem regulace, který automaticky koordinuje veškeré aktivní prvky jako například žaluzie, osvětlení či rekuperační systém, což se opět podílí na co nejnižší spotřebě energie.
Využití dešťové vody
Na střeše budovy B se kromě fotovoltaiky nachází i solární panely, které spolu s tepelnými čerpadly zajišťují ohřev vody. Vodu pro splachování a pro zavlažování zahrady v budově C získávají v areálu z drenážního systému a z dešťové nádrže. Využitím dešťovky v budovách šetří zhruba 60 procent spotřeby pitné vody ročně. Všechny vodovodní kohoutky jsou vybaveny šetřiči vody, které při napouštění mísí vodu se vzduchovými bublinami. Šedá voda z umyvadel putuje do horizontální kořenové čistírny odpadních vod, která je tvořena kačírkem a osázená vlhkomilnými trvalkami.
V areálu se v současné době měří retenční kapacita intenzivní vegetační střechy na budově C (30 centimetrů substrátu) a dvou extenzivních lehkých zelených střech na zahradních přístřešcích, které využívají rozchodníkové koberce SedumTop na podkladu z minerální vaty nebo recyklátu firmy Retex. Získaná data ověřují velký potenciál vegetačních střech pro zadržování přívalových srážek i ochlazování městského mikroklimatu. Sledování teplot v půdě na zelené střeše budovy C navíc potvrzuje pozitivní vliv vegetačního souvrství na teplotní stabilizaci budovy a jejího okolí.
Měříme data
V areálu je využita řada technologií, jejichž účinnost tu také podrobně sledují, včetně návratnosti investic. Aktuální bilance energie a vody v areálu Otevřené zahrady můžete sledovat www.otevrenazahrada.cz/energie.
Původní stav
Údržba
Proč to není jinak
Největší výzvy a překážky
Z urbanistického hlediska byl největším problémem úzký tvar parcely ve svahu, který neumožňoval umístit program centra do zastavěné části vnitrobloku. Vítězný návrh ateliéru Projektil architekti se s tím vyrovnal porušením stavební čáry, zanořením budovy do svahu a kompenzací zástavby pomocí zelené střechy, kterou dnes můžete projít ze Špilberku rovnou do budovy seminárního centra. Komise toto řešení doporučila a město Brno se nechalo přesvědčit, že areál bude sloužit veřejnosti a posunutí stavební linie se nestane příležitostí pro soukromé investory.
Při samotné stavbě byl největší výzvou přístup na pozemek, který se tehdy podařilo vyřešit přes sousední parcely spravované učilištěm a pozemkovým fondem. Právě úzký vjezd do dvora byl hlavním důvodem, proč se nadace na poslední chvíli rozhodla, že současně s novostavbou zrekonstruuje z vlastních prostředků zastaralou budovu B a zhodnotí ji nástavbou jednoho patra. Vše se událo rychle, nebyl dostatek času na podrobný prováděcí projekt, řešily se statické problémy a celá rekonstrukce stála nakonec asi o 20 procent víc, než byl původní odhad.
Komplikací bylo také souběžné dokončování obou staveb na velmi omezeném prostoru při závazném termínu dokončení dotovaného projektu.
Nečekaným problémem se stal postoj památkového odboru k umístění fotovoltaiky na střeše technicistní rekonstrukce B ve dvorním traktu. S odůvodněním, že se objekt nachází v ochranné zóně národní kulturní památky hradu Špilberk, povolil úřad nejprve jenom panely na části střechy (konec 2013) a teprve v roce 2015 po složitých jednáních a zapojení Národního památkového ústavu mohla být využita celá plocha střechy pro elektrárnu o celkovém výkonu 19,725 kilowatt-peaků.
Zkušenosti z provozu
Zkušenosti z provozu vedly také k řadě modifikací větracího a topného režimu v různě využívaných částech budov.
Ukázalo se také, že úspora na systému měření a regulace v rekonstruované budově B má nepříznivý vliv na spotřeby energií v tomto objektu (zejména spotřeba chladu v letním období).
Jedním z praktických poznatků je i to, že pro tak náročný provoz (splachování, zavlažování) nestačí dešťová vody ze střech a zpevněných povrchů a je nutné nádrž doplňovat z vrtané studny.
Kolik to stálo
Návratnost u jednotlivých technologií využitých v areálu Otevřené zahrady se pohybuje mezi 7-10 lety. Jejich předpokládaná životnost dosahuje minimálně 20 let (fotovoltaika). Životnost pasivního domu je uvažovaná mezi 40-80 lety.
Komentáře