Většinou bez práce. Koupit, zkonzumovat, vyhodit. Nestarat se o to, za jakých okolností se vyrábí, transportuje k zákazníkovi a jak následně mizí odpad. Proces je to zdánlivě bez chybičky. Máme, na co si vzpomeneme.

Důsledky konzumní společnosti jsou vidět téměř na každém kroku. Naše děti neví, co je nedostatek a pokud mají k dispozici wi-fi připojení, většinou jim nic nechybí. Obrázky uhynulých zvířat a pláží plných odpadků jsou pro ně jen smutným symbolem doby.

Ale i dospělí zavírají oči. Změny klimatu jsou důsledkem našeho blahobytu. Plasty v oceánech zase daň za lhostejnost a lenost naučit se účinně likvidovat odpad.

Evropský recyklační průmysl je v plenkách. Dříve stačilo vyvézt odpad do Číny. Umyly jsme si nad ním ruce. V moři odpadků.

Skládky se plní, jejich kapacita nestačí, a tak se nenápadně rozšiřují. Vše pro blaho společnosti. Osvěta se šíří pomalu. Často bývá slyšet nejvíce ten, kdo hájí své zájmy. Jak se v té změti informací vyznat? Kdo to s námi myslí opravdu dobře?

Jsou místa, kde to funguje. Kde se pár jedinců rozhodlo vzít změnu do svých rukou. Ti, co věří, že i jeden člověk, malá obec nebo sdružení dokáže prosadit myšlenku, které věří.

A tak vznikají webovky o životě bez odpadu. Iniciativy, které se zabývají znovu využíváním starších věcí. Spolky, které bojují proti nadužívání plastů. Obce se sdružují do větších celků a přebírají celkovou odpovědnost za své odpadové hospodářství.

Každý na své úrovni. Ukazují nám, že kdo chce, ten si cestu najde. I malé subjekty mohou být slyšet. Když se spojí a společně prosazují své zájmy. Když jsou pro nás inspirací.