SOVAK ČR vítá novelu vyhlášky o použití upravených kalů na zemědělské půdě

Dne 20. 11. 2019 vyšla ve Sbírce zákonů dlouho očekávaná novela vyhlášky č. 437/2016 Sb. Hlavním předmětem novelizace bylo posunutí přechodných ustanovení pro požadavky § 11 a § 12 vyhlášky z 31. 12. 2019 na 31. 12. 2022.

SOVAK ČR vítá tento vstřícný krok ze strany Ministerstva životního prostředí, který umožní včas a kvalitně realizovat potřebná opatření, specifikovaná mimo jiné ve studii, která je k dispozici zde.

Je zřejmé, že v České republice v současné době dochází k výrazné změně koncepce nakládání s čistírenskými kaly. Změna mikrobiologických parametrů pro ukládání čistírenských kalů na zemědělskou půdu tak odstartovala proces postupného odklonu ukládání kalů na zemědělskou půdu, do kompostů či rekultivačních směsí směrem k termickému zpracování čistírenských kalů.

Za velmi vážný problém lze považovat produkci a nakládání s přebytečnými čistírenskými kaly z nejmenších ČOV (kategorie do 500 EO). Přestože co do celkové produkce čistírenských kalů nepředstavují podstatný podíl, podle Vybraných údajů majetkové a provozní evidence ČOV v této velikostní kategorii dosahuje počtu téměř 1 700.

V naprosté většině případů jsou tyto ČOV samostatně vlastněny a provozovány příslušnými obcemi. Jestliže samotné ČOV lze obhospodařovat a provozovat samostatně příslušnou obcí (i když v řadě případů je provoz „umožněn“ i díky absenci kontrol příslušných dozorových orgánů, neplnění plánů financování obnovy a tolerování neplnění řady dalších povinností vlastníka a provozovatele vodohospodářské infrastruktury vyplývajících ze zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích.), pak v případě úpravy čistírenských kalů podle nových požadavků je prakticky jedinou možností jejich převoz na větší ČOV.

Reálnou skutečností je však neochota a zamítavý postoj ze strany vlastníků (zástupců měst a obcí) tyto externí kaly na své ČOV přijímat a na svém území tak vytvořit regionální centrum pro úpravu kalů i pro okolní města a obce. V tomto ohledu je nutné více zapojit především krajské úřady do tvorby provozně a nákladově udržitelné koncepce nakládání s čistírenskými kaly na území daného kraje, neboť zájmy měst a obcí coby vlastníků ČOV jsou v řadě případů protichůdné.

Už teď je zřejmé, že v následujících letech dojde k výraznému odklonu ukládání kalů na zemědělskou půdu, proto případné prodloužení přechodného období je nutné brát spíše než jako prodloužení stávající praxe nakládání s čistírenskými kaly jako období pro dokončení již rozpracovaných projektů úprav a změn kalového hospodářství na městských ČOV v České republice.