Zájem o sdílenou energetiku v České republice v posledních dvou letech roste. Z tématu, které bylo ještě nedávno spíše okrajové, se díky novele energetického zákona postupně stává reálná součást energetiky obcí, bytových domů i firem. Podle společnosti Electree, českého obchodníka s elektřinou a agregátora flexibility, zatím nejde o masový jev, tempo rozvoje je však relativně rychlé a počet projektů i zapojených subjektů meziročně roste o desítky procent.
Zástupci společnosti zároveň upozorňují, že bez aktivního řízení výroby a spotřeby zůstává část potenciálu sdílení energie nevyužitá. V praxi se podle nich často ukazuje, že samotné administrativní sdílení přebytků nestačí k dosažení očekávaných přínosů. „Klient si například umístí fotovoltaiku na chatu či chalupu, kde přes den vyrábí elektřinu, zatímco většinu času tráví ve svém bytě ve městě. Nebo má panely na střeše rodinného domu, ale během pracovních dnů nedokáže přebytky plně využít. Právě pro tyto situace je sdílení energie vhodným řešením – umožňuje přesměrovat vyrobenou elektřinu tam, kde je v danou chvíli potřeba,“ popisuje Lubomír Káňa, spoluzakladatel společnosti Electree.
Nejde přitom o fyzický přenos elektřiny mezi jednotlivými místy, ale o účetní přerozdělení prostřednictvím Elektroenergetického datového centra (EDC). Systém pracuje v patnáctiminutových intervalech a rozděluje vyrobenou elektřinu mezi členy skupiny podle předem nastaveného alokačního klíče.
Sdílení energie není jen pro velké projekty
Sdílení energie mohou využít domácnosti, firmy i obce. V praxi se uplatňuje například při sdílení elektřiny mezi více nemovitostmi jedné rodiny, mezi pobočkami firem nebo mezi obecními budovami, školami a sportovišti. Podle Electree je aktuálně největší zájem právě ze strany obcí, bytových domů a menších až středních firem. Domácnosti se zapojují také, častěji však narážejí na administrativní a organizační omezení. Podmínkou zapojení jsou chytré elektroměry s průběhovým měřením, které umožňují přesně sledovat výrobu i spotřebu elektřiny. Alokační klíč pak určuje, jakým způsobem se elektřina mezi jednotlivé účastníky rozdělí.
Aktivní zákazník nebo energetické společenství
Pro sdílení energie existují dvě základní možnosti. Model aktivního zákazníka umožňuje sdílení elektřiny mezi až 11 odběrnými místy po celé republice bez nutnosti zakládat právnickou osobu. Energetické společenství naopak umožňuje zapojení až 1 000 členů, je však vázáno na konkrétní území a vyžaduje registraci u Energetického regulačního úřadu. „Zkušenosti z praxe ukazují, že energetická společenství dávají smysl především u větších projektů s více účastníky. Model aktivního zákazníka je naopak vhodný pro menší skupiny, například rodiny nebo firmy s několika provozovnami,“ uvádí Lubomír Káňa.
Samotné sdílení nestačí
Podle zkušeností z realizovaných projektů je klíčový celkový návrh energetického systému, který kombinuje výrobu, spotřebu, případnou akumulaci a průběžné řízení. „Zájemci o sdílení energie často podceňují administrativní náročnost, význam kvalitního měření a práci s daty. Výsledky pak nemusí odpovídat původním očekáváním,“ upozorňuje Káňa.
Směr k aktivně řízeným komunitám
Electree očekává, že se trh bude v dalších letech posouvat od jednoduchého sdílení přebytků k komplexněji řízeným energetickým komunitám, které budou kombinovat lokální výrobu, bateriová úložiště, řízení spotřeby a zapojení do trhu s flexibilitou. „Budoucnost sdílené energetiky nebude jen o přebytcích, ale o schopnosti celý systém dlouhodobě řídit a optimalizovat,“ uzavírá spoluzakladatel společnosti.
Komentáře