Zatímco v Norsku se za měsíc červenec tohoto roku registrovalo 6456 osobních elektrovozidel (BEV, PHEV) a 45 spalovacích vozidel (včetně MHEV), čísla u nás jsou prakticky opačná. Aktuální tržní podíl elektromobilů je v České republice pouze 3,65 %.
Důvody, proč tomu tak je, si každý spotřebitel najde vlastní. Některé z nich platí i ve veřejných službách a v odpadovém hospodářství. Ve vozovém parku technických služeb či svozové společnosti je však režim provozu diametrálně odlišný od soukromníka. Denní dojezdové vzdálenosti často nepřesáhnou 100 km. Pracovní doba přímo nahrává režimu; ráno jezdím, přes noc nabíjím. Jakmile začneme počítat i s dalšími okolnostmi, jako je vlastní fotovoltaika či dostupnost zázemí, skládanka začíná zapadat.
Bezpečnostní a emisní normy nutí spalovací vozy nabírat na objemu. Skrz bránu parku s odřenýma ušima, po chodníku to samé. Nemluvě o myšlenkách občana, když mu dopolední procházku okoření výfukové plyny s příchutí EURO III.
Na trhu je několik komunálních elektrovozidel, které jsou díky konstrukčním možnostem kompaktní a do režimu komunálního provozu vhodné. Mnohé společnosti a samosprávy již využívají první pomyslné elektrické vlaštovky, ať už na dvou, třech, či čtyřech kolech. Elektrickou tříkolku ocení kdejaký zahradník, golfový vozík kdejaká četa.
Na svoz odpadu jsou řešení různá, v závislosti na formě a využití. Na konkrétně venkovní koše, svoz v parcích či z náměstí, je vhodné zvážit tyto alternativní formy. Od jednoduchých sklápěčů s klecovou nástavbou, přes uzavřené vložky, až po lisovací vany s překlapěčem nádob. Elektro či spalovací, vždy se musí zvážit praxe, forma, užitek.
Komentáře