Poradna_obrazek_canva.png
Katalog odpadů

Problém satelitních obcí: noclehárny bez přihlášených občanů vyžadujících služby obce

| autor: Hana Tomášková0

Problém satelitních obcí: noclehárny bez přihlášených občanů vyžadujících služby obce

Ti však často zůstávají přihlášeni k trvalému pobytu v jiné lokalitě a v Kostelci nad Černými lesy pouze využívají infrastrukturu města. O problematice, kterou městu přináší velké množství trvale nehlášených osob, jsme hovořili s Ewou Chmelíkovou, radní města Kostelec nad Černými lesy.

Máte přehled, kolik a jakých osob žije ve Vašem městě bez nahlášení k trvalému pobytu?

Podobně jako jiná města v okolí Prahy či jiných větších měst se Kostelec nad Černými lesy potýká s velkým počtem osob žijících ve městě bez trvalého pobytu (dále jen TP). Můj odhad je, že se jedná přibližně o 1500-2000 osob. V létě je situace ještě horší. Jedná se o občany:

-           S TP v Praze - bydlí u nás, podnikají a nechtějí měnit doklady, přijít o byt, pražský  byt pronajímají, chtějí ho předat dětem až dospějí apod.

-          S TP kdekoliv, chataře, kteří v Kostelci bydlí téměř po celý rok, případně alespoň v sezoně. Navštěvují je další příbuzní, nájemci… V jedné „chatě“ často připomínající luxusní vilu bydlí trvale například i 8 osob bez TP

-          Cizinci či nájemní dělníci z ČR - v dříve opuštěné nemovitosti žije například 10 a více osob, které nemají hlášený TP ve městě – majitel objekt pronajme a už se o nic nestará.



S jakou problematikou se setkáváte v souvislosti s vysokým počtem obyvatel bez TP?

Máme zavedený místní poplatek „za odpady“. Což znamená, že osoby, které nejsou hlášeny k trvalému pobytu, nic neplatí. Černé skladky jsou po celém městě, nájemníci často ani nemají popelnice a odpadky nacpou do košů na psí výkaly či pohodí u hnízd pro tříděný odpad. Jsme nuceni ke třídění, ale za vytříděný plast i papír platíme dnes nemalé sumy. Systém nakládání s odpady zneužívají (vědomě či nevědomě) i občané sousedních obcí nebo někteří podnikatelé.

Máme nedostatek parkovacích míst, nejen pro místní (s TP či bez TP), ale také pro návštěvníky a občany okolních obcí dojíždějící z Kostelce za prací.

Za spotřebovanou městskou vodu sice osoby bez TP žijící ve městě platí vodné i stočné, za vodu ze studní neplatí nic, ani stočné. Většina nemovitostí ve městě má studnu a téměř 100 % nemovitostí má přípojku městské vody. Prokázat, že někdo používá městskou i studniční vodu, například v poměru 1:10, nemáme možnost. Důsledkem je nedostatečná kapacita ČOV. Ve městě je hlášeno 3 723 osob k TP. Stávající ČOV pro 3000 EO je nekapacitní, což nám provozovatel nahlásil koncem roku 2018. Dle nátoku splašků - množství i znečištění, a po napojení dosud nenapojených či nevyužívaných lokalit, potřebujeme ČOV pro cca. 6 600 EO. Nemluvě o budoucím rozvoji města.

Nejsme schopni zajistit likvidaci splašků na ČOV z jímek, ani od našich občanů, ani ze sousedních malých obcí. Navýšit kapacitu ČOV musíme „za své“. V našem případě to znamená postavit novou ČOV. S ohledem na stávající výši stočného si nemůžeme dovolit mít ve městě dvě menší ČOV – stávající vodné a stočné je na 86 % sociálně únosné ceny, druhá ČOV by výši stočného zvýšila nad stanovený limit.

Nemáme nárok na významnější dotaci na ČOV, protože pro účely dotace se započítávají pouze občané s TP. V minulosti jsme z národních zdrojů intenzifikovali nemocniční ČOV pro 3 tisíce EO. A ačkoliv lze prokázat zvýšenou spotřebu městské vody, elektrické energie, produkci odpadů, zvýšený nátok splašků na ČOV, počet TP se nijak zásadně nenavýšil.

Jak to vypadá s pitnou vodou a vodohospodářskou infrastrukturou vůbec?

I my musíme hledat nové zdroje pitné vody. Zde dotace na posílení zdrojů pitné vody existují, ale až na výjimky se pohybují maximálně kolem 50 %. Opět to znamená vyšší investiční i provozní náklady.

Nejsme schopni stavět či obnovovat kanalizaci a vodovod za ceny jako „na zelené louce“, řada nemovitostí v památkové zóně je staticky ohrožená. Dotační tituly mají svoje tabulky, s památkovou zónou či dopravně složitou situací nikdo nepočítá. Protože před 300 lety jsme měli vybudovaný unikátní kanalizační i odvodňovací systém, který v omezené míře funguje dodnes, výše dotace je podstatně nižší, než v případě, kdybychom v minulosti nic neřešili. Bohužel i město má na neutěšené situaci nemalý podíl. V době, kdy k tomu byly příznivé podmínky, problém s kanalizací nikdo neřešil – někam to teklo, byly jiné priority. Zvedat vodné a stočné volební preference nikomu nenavýší, nikdo si neuvědomoval, že co se vybere z „vody“, by se mělo do „vody“ i vrátit. Opakovaně se měnily koncepce i celostátní trend. Například v devadesátých letech jsme ve městě měli mít několik ČOV s gravitační kanalizací. Původně jednotnou, dnes s ohledem na ČOV, jsme nuceni stavět kanalizaci oddílnou.

Vodné i stočné má zajistit 100 % financí na obnovu. To je nereálné. Vlastníme zastaralou infrastrukturu, ve velké části se jedná o vodovod a kanalizaci postavenou v akci Z, bez evidence a bez informací o průběhu stavby či stavu. A ačkoliv se jedná například o potrubí, kde zdaleka nekončí jeho životnost, v případě vodovodního řadu ze zeleného PVC se jedná o časovanou bombu. Občas ani netušíme, kudy ty trubky vedou – plastové potrubí bez vodičů se špatně hledá. Nemluvě o hloubce uložení. U vodovodu bylo prokazatelně zjištěno, že kolísá od 40 do 250 cm. Původní jednotná kanalizace, která by měla sloužit jako dešťová, je degradovaná, propadlá, poškozená. Nemůžeme stavět pouze oddílnou splaškovou kanalizaci, ale musíme současně řešit kanalizaci dešťovou – když kopneme do země, vždy nás čeká překvapení.

Jak je to s podporou od státu?

Dle zákona o vodovodech a kanalizaci nemůžeme požadovat příspěvek na kanalizaci či vodovod, vyhláška o poplatku za zhodnocení pozemků za možnost napojení na kanalizaci či vodovod může být přínosem tam, kde kanalizace či vodovod není. U nás, kde je nutná rekonstrukce či změna koncepce, poplatek není řešením. Nemluvím o nových lokalitách, ale ty lze řešit smluvně.

Jsme na prameništi Jalového potoka, máme rozsáhlou památkovou zónu a minimálně jednou za rok přívalové deště. Městem, dokonce i památkovou zónou, projíždějí kamiony, cca. 500 vozů denně. Projíždí po krajské komunikaci, kolem zámku, cestou, která byla stavěna maximálně pro koňské čtyřspřeží. Původní jednotná, dnes dešťová kanalizace, má mělké krytí, dochází k jejímu propadu, kavernám. A my to opět musíme řešit z vlastních prostředků.

Deštné“ od majitelů komunikací či rodinných domů nelze vybírat. Historicky má mnoho domů dešťové přípojky. Vznikají nové nepropustné plochy, vydlážděně či vyasfaltované dvorky, parkoviště, hřiště, ze kterých voda někam odtékat musí. Potrubí dešťové kanalizace je dnes nekapacitní. V úzkých uličkách u domů bez zahrádek či na jílovém podloží není likvidace srážek na pozemku majitele reálná - z prostorových či finančních důvodů. Řada domů, včetně těch v majetku města, má okapy svedeny přímo na chodník či vozovku. Bezohlednost z minulosti se zpětně velmi složitě napravuje.

Dotýká se problematika také školství?

Máme spádovou školu, stávající kapacita 900 žáků bude v brzké době překročena. Nemáme dostatečné zázemí, tělocvičny, kmenové třídy atd. Dotace jsou, ale musíme započítat spoluúčast a splnit řadu požadavků od toho, kdo dotaci poskytuje. Škola pro děti z Kostelce, cca. 400, je kapacitní. Musíme však zajistit místa pro žáky i z okolních obcí školského obvodu, které se velice rychle rozvíjejí. A opět narážíme na kapacitu ČOV a potřebu pitné vody. Sjednané dobrovolné příspěvkyy od těchto obcí jsou v porovnání s potřebami školy symbolické. Od doby, kdy město dostává příspěvky „na žáka“, tedy cca. od roku 2012, se situace podstatně zlepšila. Ale s ohledem na nutnost rozšiřovat kapacitu školy, jsme nuceni omezit příspěvky na údržbu a provoz škol a více financí investovat do rozšíření kapacity školy.

Co vás v této souvislosti trápí nejvíce?

Nemáme byty, kapacitní mateřskou školku a školu, komunikace jsou v dezolátním stavu, nemáme sběrný dvůr, stali jsme se „popelnicí“ pro okolní obce, potýkáme se s velkým množstvím černých skládek, veřejné osvětlení je na konci životnosti. Máme památkovou zónu a také STK pro kamiony naproti zámku, lokality ohrožené sesuvy, nejen vodohospodářská infrastruktura je v dezolátním stavu, často uložena na soukromých pozemcích, máme mnoho zdevastovaných objektů. Jinak řečeno – je zde krizový stav, který potřebuje krizové řízení.

Projekty jsou nepřipravené – práce odborníků nejsou zadarmo a příprava trvá dlouho, téměř každý týden řešíme havarijní stavy. Projektanti za nekvalitní práci nenesou žádnou zodpovědnost. Město nese zodpovědnost za výběr projektanta, vybrat si prakticky nemůže. - Nabídka nekvalitního projektanta je vždy levnější než od toho zodpovědného. Častá změna legislativy problémy pouze násobí, plánování je složité, někdy i nemožné. Je to začarovaný kruh, ze kterého je těžké se dostat. Chybí úředníci s odborností a schopností problémy řešit, často jejich rozhodnutí potíže znásobí. Byrokratická zátěž pro obce i její organizace je neúnosná, pomoc od nadřízených orgánů je většinou minimální. Prováděcí předpisy jsou vydávané pozdě, o jejich kvalitě nemluvím, obce neplní plány financování obnovy vodovodů a kanalizací , ale metodika bude, snad, k dispozici téměř po cca. 20 letech…

Když k tomu připočtu složení zastupitelstva, které rozhoduje o nakládání s financemi města, zastupitelem může být každý, kdo je zvolen, bez minimální znalosti ekonomiky, zákonů či logiky, je náprava zoufalého stavu ve městě téměř nemožná. Proniknout do tajů hospodaření města není jednoduché.

Přesto se u nás život nezastaví.

Foto: ilustrační/ Wikimedia Commons

Komentáře

  1. Tento článek zatím ještě nikdo neokomentoval.

Okomentovat

Partneři

Vodárenství
Sovak
Zdravá města
Satturn
Wasten
JRK
SKS
Ecobat
Nadace Partnerství
Adapterra Awards
Teplárna ČB
EkoWATT
Solární asociace
AKU-BAT
I-tec
SmVaK Ostrava
Energie AG
Den malých obcí
Denios
PSAS
Rema
K-tech Komunální technika
Meva a.s.
EKO-KOM
ČEVAK
Povodí Vltavy
SRVO
Bert