Reklama

8. 4. 2019  |  Odpady  |  Autor: Pavel Mohrmann

Polemika: Jsou kaly z ČOV rizikové, nebo ne?

V současné době se rozvířila celkem zajímavá debata kolem vyhlášky 437/2016 Sb., která nastavuje kvalitativní požadavky na čistírenské kaly, které mohou být využity na zemědělské půdě. K 1. 1. 2020 končí 3-leté přechodné období, kdy vypuštěním benevolentní kategorie II se tato situace stala předmětem vážných diskuzí a polarizovala odbornou obec.

Z této situace vyplynula naše otázka k budoucnosti využívání čistírenských kalů:

Do jaké míry je současná kvalita čistírenských kalů riziková či neriziková pro půdu, spodní vody a zdraví lidí a je prodloužení lhůty platnosti vyhlášky nutné?

František Havíř, vedoucí odboru životního prostředí Krajského úřadu Jihomoravského kraje:

Na tuto otázku zřejmě nikdo nedá garantovanou odpověď. Nikdo neví a nikdo také nechce šířit paniku.

Z mé pozice jako pracovníka odboru životního prostředí se snažím sbírat objektivní fakta a předkládat je samosprávě, případně státní správě s tím, že naštěstí nejsem ten, který rozhoduje. Jakýkoliv jiný způsob likvidace čistírenských kalů než na ZPF bude dražší a promítne se do ceny stočného, proto se tím politici nechtějí zabývat.

Zřejmé jsou dva fakty:

  1. Čistírenské kaly obsahují velké množství cizorodých látek, které známe a jejichž nebezpečí tušíme, ale obsahují také neznámé množství a druhy cizorodých látek, o kterých nevíme, protože je nehledáme nebo protože netušíme, jaké látky v procesu čištění odpadních vod vznikají. Ty jsou možná ještě nebezpečnější.

  2. Když podělíme celkovou produkci sušiny kalů, vyprodukovaných v ČR (asi 200 tis. t) hektary zemědělského půdního fondu (asi 4 mil. ha), vyjde průměrná dávka 50 kg kalu/ha. Jakákoliv zemědělská plodina zanechává na poli 100 krát více sušiny organické hmoty.

Bez ohledu na to, jaké cizorodé látky jsou v kalech obsaženy, nemá význam si jimi kvůli zlomku organické hmoty zamořit půdu. Je tedy nutné hledat a využívat jiné způsoby likvidace kalů.

Radka Rosenbergová, Veolia Česká, a.s.:

Každá mince má dvě strany a nejinak je tomu i v případě čistírenských kalů. Kaly byly historicky využívány v zemědělství a stále to má svůj dobrý důvod. Pozitivní vliv aplikace kalů na tvorbu zemědělských výnosů, ale například i vliv na zvyšování okamžité půdní vlhkosti, pórovitost a sorpční kapacitu půdy byl mnohokrát prokázán.

Druhou stranou mince jsou možná rizika související s aplikací kalů. Některá z těchto rizik jsou velmi dobře popsaná, informace o toxicitě i mechanismech šíření anorganických polutantů, například těžkých kovů, do životního prostředí jsou obecně známé. Jiná a v poslední době často akcentovaná rizika jsou popsána nesrovnatelně méně.

Problematické mohou být například rezidua léčiv a jejich metabolity, hormony a další prostředky zdravotní a veterinární péče. Mechanismus chování těchto látek v odpadních vodách, v samotném procesu čištění a následně i v čistírenských kalech je vzhledem k rozdílným fyzikálně – chemickým vlastnostem těchto látek i jejich odlišné biologické rozložitelnosti velmi rozmanitý. Obvykle se jedná o velmi nízké koncentrace v řádech nanogramů, jejichž vliv na ekosystém a zdraví člověka nebyly dosud exaktně popsány.

Zpřísnění legislativy, a to nejen samotnou Vyhláškou 437/2016 Sb., o podmínkách použití upravených kalů, ale i Vyhláškou 237/2017 Sb., která stanovuje požadavky na hnojiva, pak ošetřuje další potenciální riziko, a tím je infekčnost. Prodloužení lhůty přechodného období pro zajištění hygienizace kalů považuji za nutné. Vyhláška 437/2016 Sb. vyšla 23. 12. 2016 – přechodné období je tedy tříleté.

Ačkoliv existuje celé řada projektů pro zajištění odpovídající hygienizace kalů, a to v různém stádiu rozpracovanosti (EIA, dokumentace pro stavební povolení, výběrové řízení na dodavatele apod.), ukazuje se, že jejich realizaci není možné ke konci tohoto roku stihnout.

Miloš Kužvart, ředitel České asociace oběhového hospodářství – ČAObH

Pokud by někdo znal odpověď na Vaši otázku, nebylo by nutné předkládat petice, žádat několikaleté přechodné období, zevrubně zkoumat tento komplexní problém a verifikovat obrovské soubory dat včetně jejich interpretací.

Proto se domnívám, že posunutí účinnosti vyhlášky č. 437/2016 Sb. v oblasti povinností (limitů) u mikrobiologických ukazatelů do doby ralizace hygienizačních koncovek na existujících menších ČOV má smysl. Menší obce budou mít šanci provést technická opatření.

Zároveň v tomto mezidobí je nutné vyhodnotit rizika, způsobená dlouhodobým používáním kalů z ČOV v zemědělství jak pro půdu a podzemní vody, tak i pro přestup do potravních řetězců.

Je nezbytné si uvědomovat riziko, dané patogenními organismy, kdy dochází k jejich mutacím. Jedním ze zásadních rizik je totiž možnost rezistence lidí na antibiotika. Podle WHO díky této nové skutečnosti je možné, že okolo roku 2050 bude celosvětově více úmrtí díky neúčinným léčbám antibiotiky, nežli celkový počet úmrtí na rakovinu.

Miroslav Kos, SMP CZ, a.s.:

Současná kvalita čistírenských kalů je zcela odlišná než tomu bylo v době vzniku základních předpisů k čistírenským kalům. 33 let stará směrnice 86/278/ EEC měla posílit využití kalů v zemědělství, nicméně již pro řadu členských zemí EU není řídícím dokumentem, neboť přijímají své vlastní zásady pohledu na kvalitu čistírenských kalů.

Může za to růst životní úrovně spojený např. s růstem spotřeby léků, prostředků personální péče, mikroplastů, drog a celé řady mikropolutantů. To vše skončí v čistírenských kalech v koncentrované formě. Sledujeme v nich sice těžké kovy a některé další látky, ale ty už nejsou těmi prioritními škodlivinami.

Čistírenský kal je produkt kultivace mikroorganismů, kterým se zásadně změnil kultivační roztok a proto se změnil i produkt této kultivace. A tak zjišťujeme, že dokonale produkujeme látky, které jsme ani nesledujeme, např. antibiotikům resistentní bakterie.

Ty jsou také pochopitelně jsou obsaženy v odpadních vodách z nemocnic, které čistíme na čistírnách odpadních vod a zde přecházejí do kalu. Důkazu je celá řada a lékaři upozorňují na tato nebezpečí z hlediska zdraví člověk.

Díky podmínkám aktivačního procesu, kde působí silný selekční tlak podpořený látkami obsaženými v odpadních vodách, jako jsou biocidy, těžké kovy (zinek, měď) a směs různých antibiotik tak vzniká již prokázaná hrozba pro zdraví člověka.

Antibiotická rezistence může být předána na člověka (zejména v nemocnicích) a od zvířat k lidem (např. v zemědělství).Navíc léčiva a jejich metabolity obsažené v kalech mohou přecházet v důsledku aplikace kalů na půdu do rostlin, což např. prokazují práce prof. Kodešové z ČZU v Praze.

Domnívám se, že přesto, že sledujeme kvalitu kalu a postupně se tato sledování zlepšují, zjišťujeme, že rozsah škodlivin v čistírenských kalech nejsme schopni rozšiřováním ukazatelů objektivně zachytit. Proto o skutečné „nekvalitě“ kalů máme částečné informace a tak nejsme schopni odpovědět jakým rizikům čelíme.

Je to typická situace, kdy musíme změnit pohled na tuto matérii a ustoupit od principu rizika a použít princip nebezpečí. Výsledkem je princip předběžné opatrnosti.

Domnívám se, že prevence je klíčovou zásadou pro ochranu zdraví a životního prostředí, což nezbytně vyžaduje, aby veškeré důsledky pro životní prostředí, které by mohly být škodlivé nebo negativní, musí být co nejdříve omezeny. Takže odpověď na položenou otázku je: „I když přesně neznáme míru rizika na v otázce uvedené složky, určitě víme, že nemalá rizika pro všechny složky při aplikaci kalů na půdu rozhodně existují“.

© Ekologie v praxi, z.s. Autorská práva jsou vyhrazena a vykonává je vydavatel

ZPĚT NA SEZNAM

PARTNEŘI