Sdílení elektřiny mezi domácnostmi, obcemi i podniky už v Česku běží. Díky podpoře a koordinaci se rodí desítky projektů energetických společenství. Vedle nadějných začátků se ale naráží na zásadní legislativní, ekonomické i provozní výzvy. Co ukazuje praxe? A co bude potřeba, aby se z komunitní energetiky stal stabilní pilíř moderního energetického systému?
V roce 2023 podpořilo Ministerstvo životního prostředí (MŽP) ve spolupráci se Státním fondem životního prostředí (SFŽP) vznik 57 projektů zaměřených na přípravu energetických společenství. Tyto projekty získaly financování na právní, ekonomické a technické studie, které mají zajistit jejich dlouhodobou udržitelnost a provozuschopnost. Pravidelná koordinovaná setkání za účasti MŽP, Unie komunitní energetiky a Národního centra podpory energetických komunit přinášejí cenné zkušenosti z praxe. Na jejich základě vznikne ke konci roku metodika, která poslouží jako průvodce pro všechny fáze – od prvotních studií až po realizaci – a to napříč různými typy projektů, od menších bytových domů až po rozsáhlejší komunitní společenství, např. SVJ, bytová družstva ale i obce či kraje.
Sdílení elektřiny už tak v Česku reálně funguje, zatím především v rámci tzv. institutu aktivního zákazníka. První projekty zatím operují v menším měřítku, testují možnosti menších skupin sdílení a hledají cesty, jak svou činnost rozšířit. Už se ale objevují i první výsledky na úrovni oficiálních registrací: v Energetickém datovém centru jsou evidovány první projekty komunitních společenství a v registru Energetického regulačního úřadu, který je oficiálním seznamem energetických společenství, je zapsáno několik desítek projektů. Zájem o zapojení do těchto společenství projevují i starostové. Velká část projektů energetických společenství je zakládána na půdorysu Místních akčních skupin (MAS).
Hlavní překážky na cestě ke komunitní energetice
I když se první projekty komunitní energetiky rozbíhají, narážejí přitom na několik zásadních překážek. Samotné založení energetického společenství je administrativně i právně náročný proces – zahrnuje tvorbu stanov, uzavírání smluv i řešení majetkoprávních vztahů. To vše vyžaduje značné časové, odborné i finanční zdroje od zapojených aktérů.
Ekonomická stránka projektu představuje další výzvu. Současné modely založené čistě na sdílení elektřiny často nedokážou pokrýt provozní náklady, jako je správa systému nebo úvazek koordinátora. Navíc omezující faktory, jako je statický alokační klíč, limit počtu výroben, které smí sdílet od jednoho odběrného místa, geografické omezení společenství na 3 ORP snižují efektivitu sdílení. V praxi se ukazuje, že životaschopný model sdílení elektřiny lze za současných podmínek realizovat pouze za některých specifických okolností:
- Společenství či skupina sdílení je poměrně malá, takže nevyžaduje alokaci personálních kapacit
- Objem elektřiny ve společenství je tak vysoký, že stanovená marže za sdílení dokáže spolu s úsporou z rozsahu pokrýt nutné provozní náklady,
- část provozních (zejm. personálních) nákladů dokáže společenství pokrýt z jiných zdrojů.
Navíc je nezbytné mít kvalitní digitální nástroje a technické zázemí – řízení sdílení elektřiny pomocí tabulkových editorů přestává být funkční. K technickým omezením se přidává i fakt, že většina komunitních projektů spoléhá na střešní fotovoltaiku, což snižuje flexibilitu a možnosti rozvoje.
Dynamický alokační klíč a další technologické milníky
Současné modely komunitní energetiky fungují spíš u velmi malých nebo naopak velkých projektů. Klíčová změna by byla zavedení dynamického alokačního klíče pro flexibilní sdílení elektřiny podle aktuální spotřeby a možnost využívat kombinaci sdílení s využitím i bez využití distribuční soustavy. Důležitým krokem bude i dokončení Energetického datového centra (EDC), které usnadní efektivní řízení.
Kromě toho je potřeba rozvíjet investice do bateriových úložišť, komunitní dobíječky pro e-mobility a „měkké“ služby – jako dotační poradenství, aktivity v oblasti energetických úspor nebo sdílený energetický koordinátor. Sdílení elektřiny ke komunitní energetice jednoznačně patří, zvlášť jakmile se uvolní limity na počet připojených výroben. Energetická společenství by také měla rozšiřovat činnosti a zdroje i mimo fotovoltaiku, například o větrnou energii.
Od financování k digitalizaci
V nejbližším časovém horizontu je klíčové dokončení programu KOMUNERG z Modernizačního fondu. Tento program představuje zásadní podporu pro rozvoj komunitní energetiky v České republice, přičemž k 19. listopadu 2024 rozhodlo o poskytnutí dotace pro 55 projektů s celkovou alokací 98,7 milionů korun. Z Modernizačního fondu bylo doposud vypsáno 7 výzev z prvních tří programů (HEAT, RES+ a ENERG ETS) s celkovou alokací 18,3 miliardy korun.
Z tohoto programu si budou moci komunity pořídit nejen výrobní zdroje, ale také zařízení na měření, regulaci nebo software pro řízení komunit – například správu členů, administrativu, fakturaci nebo provoz skupin pro sdílení elektřiny.
Komentáře