Pohled zespodu
„Bydlím na samotě, doposud mi stačil septik a nikomu nevadil (nepůsobil jsem zdravotní problémy), nebo mám chatku v zahrádkářské oblasti a měli jsme tam suchý záchod. Co se týká kalu, ze septiku jsem obsah likvidoval jednou za deset roků a dtto i ze suchého záchodu tak, že jsem ho na podzim zaryl. Kdo viděl deset let starý kal, ten ví, že vypadá na první pohled lépe než čerstvě dovezená zemina s obsahem kalu z městské čistírny. Teď prý jsou suché záchody zakázané (říkali na MŽP) a septik je nedostatečný způsob čištění, prý si ho mám nahradit nějakou domovní čistírnou nebo mou „jímku na vyvážení“ začít vyvážet. Proč? Nebude to vůči životnímu prostředí horší? Selským rozumem si myslím, že udělám víc škody než užitku, a i s většími zdravotními riziky (už jsem si začal na zacházení s „kompostem“ z čistírny brát rukavice – po prvním seznámení s ním jsem si vyrobil ekzém).“
Řešení malých alomerací
Donedávna se za dostatečné řešení považovala aerobní stabilizace s následnou aplikací na pole nebo využitím na kompost. Z hlediska nákladového je to ideální řešení. Nová legislativa zpřísněním požadavků na hygienické parametry nutí ke změně. Řešení jsou v podstatě minimálně tři – odvážet na ještě větší čistírnu vybavenou hygienizací, hygienizovat si vlastní technologii a zde se nabízejí pro velikost cca od 500 obyvatel – termofilní stabilizace s pomocí kyslíku (pro nízko zatížené systémy, s vysokým stupněm mineralizace aktivovaného kalu) a společná kompostace kalu a biologicky rozložitelného odpadu. Problémem stále zůstávají ČOV kolem 50–500 EO. Otázkou je nakolik je nutná u takových čistíren hygienizace a zda by nestačila stabilizace (posuzováno opět z hlediska celkového vlivu na životní prostředí). Řešením by mohlo být extenzivní zpracování kalu a případně spojené i s extenzivně řešenou ČOV. Instalovat za vegetační ČOV sušení kalu nebo strojní odvodňování?
Řešení soliterních domů a občasně obývaných staveb
Často je na první pohled zřejmé, že připojení na veřejnou kanalizaci je ekonomicky mimo možnosti obyvatel. Vyvážení jímek by ale na druhou stranu mělo být poslední možností, jak situaci řešit. Nabízí se tedy decentrální řešení – ideálně řešené tak, aby vznikalo minimální množství a ideálně anaerobně nebo aerobně stabilizovaného kalu, který se dá použít v místě. Odvodněný kal by se mohl dát do kompostu. Tekutý pak aplikovat přímo např. při podzimních pracích – chybí oficiální požehnání, doporučení hygieniků, jak nejlépe, i když neoficiální, obvykle takto provozovaná praxe je v podstatě nekonfliktní. Výzkumné práce uvádějí, že např. půlroční anaerobní vyhnívaní je dostatečné na podstatné snížení bakteriálních rizik. Další možná cesta je dělení vod a minimalizace množství odváděných vod – opět chybí oficiální stanovisko. Snad jen platí – kde není žalobce… A další, řekl bych ideální cesta, jsou suché záchody (např. s kompostací), u kterých obvykle ale každému naskočí představa nočního chození na „kadibudku“ umístěnou na hnojníku. I tady je ale pokrok a nejkomfortnější suché záchody vám zkontrolují i tlak, nechají vybrat hudební skladbu a vyprodukují sušené, hygienicky nezávadné hnojivo nebo palivo do krbu.
Extenzivní postupy pro stabilizaci kalu
Vedle anaerobní a aerobní termofilní stabilizace vhodné spíše pro větší čistírny (od 5 tis. EO) je možná aerobní termofilní stabilizace kyslíkem (i pro menší čistírny), kompostování, vápnění (to je však spojeno s únikem čpavku do ovzduší) a dlouhodobé skladování samotných exkrementů (viz doporučení WHO) nebo směsi exkrementů a rostlin (jedno z řešení používané u vegetačních čistíren).
Výsledkem extenzivních způsobů je snížení patogenů, protože mají omezenou dobu přežití v nepříznivých podmínkách. Ve stolici většina bakterií může přežít pouze mezi 1 týdnem a 2 měsíci. Například Salmonella spp. v průměru přežije po dobu 30 dnů a fekální koliformy po dobu 50 dnů (Feachem et al., 1983). Vajíčka parazitů jsou však velmi perzistentní a mohou si udržet životaschopnost několik měsíců až let (při dodržování základních hygienických pravidel je ale riziko přenosu na lidi opět minimální). Požadovaná doba skladování redukce patogenů také závisí na okolní teplotě – asi nejčastěji uváděná doba (praktický kompromis) je jeden rok.
V pokračování článku se příští týden dozvíte o nových teoriích i zásadách řešení zpracování kalů.
Foto: ilustrační/ redakce archiv
Seznam literatury:
Umweltbundesamt (UBA) (2013) Klärschlammentsorgung in der BRD – www.umweltbundesamt.de
WHO (2006). WHO Guidelines for the Safe Use of Wastewater, Excreta and Greywater - Volume IV: Excreta and greywater use in agriculture. World Health Organization (WHO), Geneva, Switzerland
Joensson, H., Richert Stintzing, A., Vinneras, B., Salomon, E. (2004). Guidelines on the Use of Urine and Faeces in Crop Production. Stockholm Environment Institute, Sweden
Käymäläseura.,H., The Use of Urine as Fertilizer ISBN 978-952-68658-5-0 str. 26
Käymäläseura.,H., Useand Maintence of Urine Diverson Dry Toilets and Composting Toilets, ISBN 978-952-68658-7-4 str. 21
Komentáře