Nejen Česká republika, ale celá Evropa řeší v současné době diverzifikaci dodávek zemního plynu. Tuzemské plynárenství nabízí řešení, kdy si plyn můžeme vyrobit i lokálně přímo v České republice. Navíc to bude plyn zelený.
Aktuální krize dává Zelené dohodě pro Evropu (Green Deal) nový impuls a urychlí přechod k obnovitelným zdrojům. V plynárenství to jsou biometan a vodík. Evropská komise chce jejich nástup urychlit i svým plánem REPowerEU, kdy do roku 2027 počítá s dodatečnými investicemi do udržitelné energetiky ve výši 210 miliard eur.
Česká republika se ve svém energetickém mixu bez plynu neobejde. Zatímco v minulém roce činila spotřeba elektřiny necelých 74 TWh, plynu jsme potřebovali okolo 100 TWh. Takové množství energie nelze jednoduše nahradit. Výroba energie z obnovitelných zdrojů je správný směr, nicméně je v našich klimatických podmínkách omezená. Nepokryje roční spotřebu a je v průběhu roku nestabilní. Domácnosti, průmysl i firmy musí mít k dispozici spolehlivé a stabilní dodávky vždy, když je potřebují. A to vše díky svým vlastnostem nabízí plyn. Dnes zemní a do budoucna ten zelený – tedy biometan a vodík. Plyn lze také na rozdíl od elektřiny ve velkých množstvích dlouhodobě skladovat. Ve chvíli, kdy nebude dostatek energie z obnovitelných zdrojů, například v zimě, umožní plyn potřebnou flexibilitu i stabilitu.
„Biometan už v našich plynovodech proudí. Česko ale musí více využít jeho potenciál. Zároveň už existují první plány a projekty na lokální výrobny vodíku, takzvané elektrolyzéry. Ty do naší sítě budeme umět také připojit. Na příměsi biometanu je naše infrastruktura připravena a intenzivně pracujeme na tom, abychom v krátké době byli připraveni na příměsi vodíku,“ říká Ivo Jirovský ze společnosti GasNet.
Připojování bioplynek: potenciál je velký
Biometan, tedy bioplyn očištěný od oxidu uhličitého a stopových příměsí sirných a dusíkatých sloučenin, je svým složením takřka identický se zemním plynem. To znamená, že vše, co funguje na zemní plyn, funguje i na biometan. Jeho obrovskou výhodou je, že se jedná o obnovitelný zdroj. Biometan se vyrábí z bioodpadu nebo zbytků potravin a má díky tomu neutrální uhlíkovou stopu.
GasNet ho jako první distributor u nás začal do své sítě vtláčet na konci roku 2019. Biometan v tomto případě vyrábí bioplynová stanice v Rapotíně na severní Moravě, která je napojena přímo na veřejnou distribuční síť GasNetu.
„V současnosti máme smlouvy o budoucím připojení s dalšími 10 stanicemi. Projekty jsou v různých stádiích realizace. V tuzemsku je ale přes 550 bioplynových stanic. Biometan má tak u nás velký potenciál. Do roku 2030 by mohl nahradit až 15 % tuzemské spotřeby zemního plynu pro potřeby vytápění i silniční dopravy,“ vysvětluje Jirovský.
Zároveň zdůrazňuje, že se současně jedná o nejrychlejší možné řešení, které s ohledem na aktuální situaci plní oba požadované cíle – nižší emise a snížení závislosti na jednom zdroji.
Důležitou roli hraje podpora ze strany státu. Aby Česko mohlo naplno využít potenciál biometanu, bude potřeba vytvořit předvídatelný regulační rámec finanční podpory jeho výroby.
Připojování lokálních výroben vodíku jako další krok
Vodík se v poslední době skloňuje ve všech pádech. Evropa i Česká republika mají své vodíkové strategie. Střednědobé a dlouhodobé scénáře počítají s přechodem ze zemního plynu na čistý vodík. Jak ale s vodíkem začít už v krátkodobém horizontu? Odpověď přináší takzvaný blend neboli příměs vodíku, zpočátku v menších množstvích.
„Díky tomu, že GasNet dlouhodobě investuje do modernizace plynárenské infrastruktury, je naše síť technicky připravena na 20% příměs vodíku již dnes. Samozřejmě intenzivně pracujeme na tom, abychom byli schopni distribuovat i vyšší procento blendu,“ vysvětluje zástupce GasNetu.
Česká republika spotřebuje zhruba 90 TWh zemního plynu ročně. Pokud by 20 % dokázal nahradit vodík, představuje to zhruba 18 TWh energie.
„Takové množství vodíku zatím není v tuto chvíli Česká republika schopna vyrobit či importovat. Vše ale půjde postupně. Jednou z cest bude i lokální výroba vodíku v elektrolyzérech. Na jejich výstavbu už existují první plány investorů. Taková zařízení budeme umět bez větších problémů připojit k naší síti už dnes. Dále se připravujeme na blend 5% vodíku, který může být od října 2025 i v tranzitní soustavě,“ shrnuje Jirovský.
Vodík má odlišné vlastnosti než zemní plyn, takže plynaři pracují na řadě dalších výzev.
„Jde například o měření a kvalitu plynu s ohledem na různé složení obou komodit, kapacitní výpočty pro vodík, úpravu technických norem apod. Na všem intenzivně děláme. Iniciovali jsme také pracovní skupinu napříč tuzemským plynárenským sektorem. Navíc jsme se zapojili do celoevropského projektu Ready for Hydrogen. Ten propojuje celkem 90 distributorů a plynárenských organizací z celkem 17 evropských zemí. Cílem je se postupně připravit na postupný přechod na vodík. Důležité bude, aby byla včas k dispozici i legislativa a nastavena pravidla pro připojování a distribuci vodíku,“ uzavírá Jirovský.
Nezbytné bude také vytvoření rámce pro výrobu vodíku na území ČR. Obecně lze říct, že je potřeba vytvořit motivační prostředí pro ty, kdo chtějí vodík rozjet. GasNet už nyní připravuje řadu projektů, kde chce ukázat, že to jde. Chystá například vodíkový polygon a pracuje na pilotních projektech vstřikování příměsi vodíku do lokální distribuční sítě.
Spolupráce mezi plynaři
GasNet společně s dalšími českými distributory postavil pracovní skupinu Network Readiness (připravenost sítě). Skupina se věnuje nejen analýzám stávající distribuční sítě, ale i oblastem bezpečnosti a provozu, novým plynárenským technologiím a také tzv. lighthouse projektům. Jde o projekty, kde se v praxi zkoumá fungování nových plynů v praktickém chodu domácností a výroby.
Skupina GasNet má také zastoupení ve společnostech a asociacích věnujících se tématice vodíku na úrovni Evropské unie. Z pohledu technické legislativy jsou to organizace jako Marcogaz či Mezinárodní plynárenská unie (IGU). Z pohledu spolupráce na úrovni energetických společností je to už zmíněná platforma Ready4H2 nebo HYTEP.
GasNet také letos navázal spolupráci s partnery v Německu a Nizozemsku. Jde o vodíkové polygony v německém Bitterfeldu a Recklinghausenu, a v holandském Apeldoornu a Groningenu. Cílem je získat zkušenosti pro zpracování vlastních obdobných projektů.
Plynárenské know-how
Klíčové pro budoucí energetiku budou i nové generace plynařů, proto GasNet podpořil zavedení zkrácených forem studia plynařiny pro technické obory.
„Příprava na distribuci nových plynů vyžaduje intenzivní spolupráci se školami. Chceme pro celý plynárenský segment zajistit potřebné know-how. Základní kroky děláme už nyní,“ říká Helena Steinerová, manažerka Recruitment & Development skupiny GasNet.
GasNet dosud ve středoškolské výuce plynařiny spolupracoval se čtyřmi školami, a to v Pardubicích, Brně-Bosonohách, Šumperku, Frýdku-Místku. V těchto školách chce udržet stávající obory. K tomu chce do roku 2026 otevřít jednoleté nástavbové plynárenské obory ve všech regionech, kde GasNet působí. Aktuálně byla zahájena přípravná fáze formou zkušebního projektu v Kyjově a Kladně. Cílem je zajistit lidi pro celý nový plynárenský segment.
„Zaměřujeme se jak na učiliště, tak na vysoké školy. Navíc jsme partnerem vzdělávacích akcí jako Technologická olympiáda, EuroTeQ na ČVUT nebo Enersol. Pravidelně objíždíme naše partnerské školy s akcí Den s GasNetem, kde se naši zaměstnanci potkávají se studenty i učiteli, představují jim budoucnost plynárenství,“ uzavírá Helena Steinerová.
Komentáře