V nedávné době jsme zveřejnili nové cenové úrovně za vodné a stočné ve většině vodárenských společnostech v Česku. Zaujalo nás, jak velké rozdíly v cenách jsou. Jaké jsou důvody?
Zdražení vodného a stočného se vlivem změny výše DPH očekávalo. Některé vodárenské společnosti ale zvedly ceny razantněji. Vodárny Kladno Mělník dle dostupných zdrojů zvedlo ceny o 25 %. Byli jsme zvědaví a chtěli ozřejmit tento razantní nárůst ceny, ale bohužel reakce na naše dotazy z Vodáren Kladno Mělník nepřišla.
Proto jsme se obrátili na ředitele Sdružení oboru vodovodů a kanalizací České republiky (SOVAK), Viléma Žáka, abychom se dověděli více.
Asi by bylo nejlépe zpočátku říci si něco o ceně jako takové. Jak se tvoří cena vodného a stočného?
V této souvislosti je nejprve třeba uvést, že cena vodného a stočného (VaS) je cenou tzv. věcně usměrňovanou. To znamená, že se stanovení ceny řídí přísnými pravidly stanovenými ministerstvem financí a ministerstvem zemědělství, které detailně stanoví, co je možné do kalkulace VaS zahrnout a to včetně míry zisku.
Cena VaS je fakticky cenou za službu výroby a dodávky pitné vody a odvádění a čištění vody odpadní. Není to tedy cena za vodu, jak se někdy chybně uvádí. Přes často šířené informace o vysoké ceně VaS v některých částech ČR je třeba si uvědomit, že tato cena nedosahuje ani 2% spotřeby průměrné domácnosti, přestože je voda tou nejzákladnější lidskou potřebou.
V některých částech republiky, tedy některé vodárenské společnosti ale zdražili vodu více a některé firmy a domácnosti budou muset hlouběji sáhnout do peněženek. Jak je možné, že jsou nárůsty cen u vodohospodářských společností tak rozdílné? Je možné nějak zaspekulovat a obecně ty důvody toho - v některých případech až extrémního - zdražování vyjmenovat?
Příčin různého růstu cen VaS v různých společnostech je více a rozhodně to nelze označit za spekulace. Tou základní příčinou jsou různé podmínky pro výrobu a distribuci pitné vody a pro odvádění a čištění vody odpadní.
Jen pro představu, některé společnosti vyrábí pitnou vodu z vody podzemní, kterou musí čerpat, což je energeticky a tím pádem i cenově velmi náročné. Naopak jiné společnosti mají to štěstí, že vodu pro výrobu pitné vody získávají z vodárenské nádrže, která jim do úpravny teče gravitačně a cestou ještě získávají el. energii vyrobenou z vodní turbíny.
To samé identicky platí pro vodu odpadní. Další cenové rozdíly jsou způsobené různým rozsahem a technickým stavem provozované infrastruktury. Každý jistě pochopí, že jiné měrné náklady má provozovatel vodohospodářské infrastruktury ve městě, kde na jeden délkový metr potrubí má několik odběrných míst proti provozovateli ve venkovských oblastech, kde jedno odběrné místo připadne třeba na desítky nebo stovky metrů potrubí.
Vzhledem k tomu, že ve vodárenství je až 80% nákladů fixních, pak musí být vzhledem k výše uvedenému každému jasné, jak cenové rozdíly vznikají. Na cenu VaS má samozřejmě dopad také potřeba tvorby prostředků na obnovu vodohospodářského majetku. Vlastník historické (desítky let) infrastruktury musí řešit problém, že do roku 1990 se v ČR fakticky netvořily zdroje na obnovu infrastruktury. Proto s úměrně klesající životností infrastruktury roste vlastníkovi této infrastruktury potřeba prostředků na její obnovu. Tato potřeba je v různých společnostech rovněž různá.
Další významnou příčinou cenových rozdílů je potřeba investičních prostředků na rozvoj nové infrastruktury. Jinou potřebu budou mít společnosti provozující infrastrukturu v oblastech s dynamickým rozvojem území s vysokým růstem potřeby dodávek pitné vody a s potřebou čištění větších objemů odpadní vody proti území, kde je spotřeba pitné vody a tudíž i produkce odpadní vody ustálená.
Prostředky na investice může vlastník a provozovatel vodohospodářské infrastruktury získávat jen prostřednictvím generovaného zisku. Proto nelze zjednodušeně tvrdit, že vlastník a provozovatel infrastruktury s nejnižší cenou VaS je nejlepším správcem vodohospodářské infrastruktury. Přesný opak může být pravdou.
Komentáře