Možná to bude znít trochu neuvěřitelně, ale do takhle soustavné výsadby alejí kolem cest se u nás od dob Marie Terezie nikdo nepustil. Kolem hory Blaník obnovili nadšenci, dobrovolníci a obce více jako 200 kilometrů alejí. Bylo kvůli tomu potřeba vysadit 30 tisíc stromů: 189 alejí je ovocných, dalších 124 tvoří ostatní listnaté stromy. A výsadba stále pokračuje. Stromy v krajině totiž slouží přírodě i lidem.
Co opatření řeší
Stromořadí v krajině zadržují vodu, snižují teplotu půdy, pomáhají proti vodní i větrné erozi a plní krajinotvornou funkci. A protože přerušují rozlehlé lány polí, zvyšují také biodiverzitu místa. Tím vším byly aleje prospěšné krajině našich předků. A po období nekonečných lánů polí je nyní lidé opět začínají do krajiny vracet.
Jak to funguje
S programem výsadby alejí podél polních cest začal Český svaz ochránců přírody ve Vlašimi už v roce 1998. Postupně se do této aktivity zapojilo na 70 obcí a nespočet vlastníků potřebných pozemků, stejně jako řada dobrovolníků. Obnova se týkala jak těch alejí, které přečkaly zcelování pozemků a rozorávání cest, tak těch, které zůstaly již jen ve starých katastrálních mapách.
Výsadba byla vždy plánovaná tak, aby co nejlépe sloužila přírodě i místním obyvatelům. I proto se většinou blíže k sídlům sázely ovocné aleje a dále od nich aleje listnaté. Zároveň ČSOP Vlašim bral ohled na obhospodařování pozemků. Do dneška vysadil a obnovil přes 200 kilometrů alejí, krajina Podblanicka ale stále nabízí příležitosti, kde s výsadbou pokračovat. Proto již probíhají přípravy dalších stromořadí.
Původní stav
Zemědělskou krajinu tvořila od nepaměti malá políčka přerušovaná cestami, remízky a mezemi. V průběhu kolektivizace ale byly tyto různorodé pozemky zceleny do obrovských lánů. A spolu s tím zmizely i cesty a aleje, které krajinou vedly. Stromy byly vykáceny, pařezy vytrhány, krajina se stala monotónní a jednolitou. Stejně jako aleje zmizely meze, remízky a veškerá rozptýlená zeleň.
V průběhu 90. let začal sílit tlak na to, aby se krajina opět stala prostupnější. Obyvatelé postupně zjistili, že jim cesty a stromy v krajině chybí. Kolem vesnic a měst nebylo kudy chodit, mnozí restituenti se nemohli dostat ani ke svým pozemkům. A i kvůli chybějící rozptýlené zeleni na zemědělské půdě se zhoršovaly následky přívalových dešťů – bahno z velkých lánů polí se často dovalilo až do vesnice.
Údržba
Náklady na údržbu alejí nelze snadno vyčíslit, u každé lokality závisí na mnoha faktorech – na počasí, stavu a věku stromů i vandalismu. Nebo třeba na množství zvěře, které v okolí žije.
Proč to není jinak
Výsadba alejí vyplynula před dvaceti lety z poptávky ze strany místních obyvatel a z finančních možností, které se otevřely vyhlášením programu Péče o krajinu. Jiné varianty ČSOP nezvažovalo.
Největší výzvy a překážky
I po dvou desetiletích od první velké výsadby je stále největší překážkou neochota velkých agrárních podniků k rozčleňování lánů polí. Dalším velkým problémem je tlak zvěře, který se neustále stupňuje a vynucuje si mohutnější ochranu stromů.
Zkušenosti z provozu
Za dvacet let výsadby je na Podblanicku znatelný nárůst problémů se zvěří. Počty spárkaté začínají být tak vysoké, že to začíná ohrožovat obnovu krajiny podobnými opatřeními. Objevuje se také poškozování alejí velkovýrobní zemědělskou mechanizací.
Kolik to stálo
Náklady činí přibližně 15 milionů korun.
Výsadba byla financována z prostředků obcí i jednotlivců, Operačního programu Životní prostředí, dotačního programu Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny či Programu péče o krajinu.
Návratnost ani úspora nebyla v případě tohoto projektu zvažovaná. Životnost výsadby se předpokládá podle druhu dřeviny 100 až 500 let.
Komentáře