Třídění není o koších, ale o lidech

Třídit odpad je povinnost, která se týká každého z nás. Doma, v práci i v jakémkoliv prostoru, kde umožňujeme vznik odpadu. Zkušenosti ze Zlína ale ukazují, že realita je často mnohem složitější než samotná legislativa.

Referentka odpadového hospodářství Magistrátu města Zlína Agáta Zajíčková na konferenci Průmyslová ekologie 2026 vysvětlila, proč třídění nefunguje tam, kde by mělo, a jak se dá systém nastavit tak, aby skutečně fungoval.

Povinnost vzniká ve chvíli, kdy dáte lidem koš

Zákon o odpadech i metodický pokyn z roku 2021 jasně říkají, že každý, kdo umožní vznik odpadu, musí zajistit třídění základních pěti komodit: papíru, plastu, skla, kovů a bioodpadu. K tomu přibývá směsný komunální odpad a další specifické složky, jako elektroodpad nebo baterie. A nejde jen o výrobní haly. Povinnost se vztahuje i na kanceláře, chodby, zákaznická centra, prodejny nebo veřejně přístupné prostory. Jakmile je do prostoru umístěn koš, vzniká povinnost třídit.

Lidé sice často tvrdí, že třídí, ale to, že někdo třídí doma, ještě neznamená, že bude stejně důsledný i v práci. V provozech pak vzniká nejvíce problémů, ať už kvůli špatně nastavenému systému, nebo prostě proto, že třídění není pro zaměstnance pohodlné.

Kdy třídění selhává

Jedním z nejčastějších problémů je míchání odpadů z provozu (kategorie 15) a běžného komunálního odpadu (kategorie 20). Pokud je firma míchá a dává do jedné nádoby, musí mít povolení k mísení. Bez něj jde o porušení zákona.

Další komplikace vznikají ve volně přístupných prostorách. Paní Zajíčková uvedla příklad z kontroly v provozovně pekárny, kde se v kontejneru na směsný odpad objevily dětské hračky. Ukázalo se, že zaměstnanci vysypávali veřejný koš z posezení u cyklostezky do firemní nádoby. Podobné situace jsou běžné v obchodních centrech, pasážích nebo na chodbách úřadů. Veřejnost barvy košů ignoruje a úklidový personál pak vysype vše do jednoho pytle.

Velkou roli hraje také to, zda je firma ve vlastním objektu, nebo v nájmu. Pokud úklid zajišťuje majitel budovy a jeho personál odmítá třídit, je to problém, který musí být ošetřen v nájemní smlouvě. Bez toho nese odpovědnost nájemce, i když chybu dělá někdo jiný.

Kontrola zajímá obsah, ne barvu nádoby

Při kontrole nerozhoduje barva nádoby ani nápis na ní. Kontrola otevře víko a dívá se dovnitř. A pokud je v hnědé nádobě směsný odpad, je to špatně. Firmy si často pořídí nádobu na kovy jen proto, aby splnily povinnost, ale reálně ji nepoužívají. To se pak projeví i na ceně za odvoz, která se odvíjí od skutečného množství odpadu a frekvence svozu.

Mýtus, že „všechno stejně skončí na jedné hromadě“, je podle Zajíčkové nesmysl. Pokud zaměstnanci netřídí správně, dá se to odhalit ihned. Ať už v nádobách na dvoře, nebo při multikomoditním sběru, kde se v plastu běžně objevují plechovky od piva či energy drinků.

Třídění je hlavně o lidech

Zkušenosti ze Zlína ukazují, že největší překážkou není technika, ale lidské chování. Pokud mají zaměstnanci pod stolem koš na směsný odpad a nádoby na třídění jsou na chodbě, dopadne to vždy stejně: všechno skončí ve směsném odpadu. Typickým příkladem jsou školy, kde je pod umyvadlem koš a v něm všechno, i když je na chodbě kompletní sada nádob.

Pozitivní příklady ukazují, že když se třídění vysvětlí a vizuálně podpoří, funguje. Na magistrátu ve Zlíně pomohla jednoduchá osvěta. Zaměstnanci měli problém určit, kam patří kelímek od kávy, ale po zavedení jasných piktogramů se situace výrazně zlepšila.

Když systém dává smysl, lidé ho respektují

Zlín má i své specifické příběhy. Některé firmy mají v areálu ovce, které se starají o trávu. Problém nastane ve chvíli, kdy tráva skončí v kontejneru na směsný odpad – následuje pokuta. Jiné firmy mají vlastní kompostéry a využívají je na kuchyňský bioodpad.

Doba, kdy bylo možné mít pět kontejnerů na směsný odpad a házet do nich všechno, je pryč. Některé firmy to stále zkoušejí, ale už to neprojde. A pokud člověk odpovědný za odpady nekontroluje nádoby na dvoře, nikdy nezjistí, co se tam skutečně děje. Může se dokonce stát, že svozová firma popelnice neodveze – třeba když je ve směsném odpadu příliš plastů, papíru nebo trávy.

Zkušenosti ze Zlína ukazují, že třídění není jen o barvách košů. Je to o lidech, o nastavení systému, o kontrole a o tom, že to, co funguje doma, musí fungovat i ve firmě. Když se třídění udělá jednoduše a srozumitelně, lidé ho respektují a systém funguje.