Na první pohled se to může zdát velmi výhodné, protože cena je často hodně zajímavá. Nicméně se zde naskýtá spousta "ale"…
Nízká cena je totiž často vykoupena tím, že se jedná o produkty druhého nebo dokonce třetího řádu. Výrobky jsou to často velmi nekvalitní a v řadě případů mohou obsahovat širokou škálu škodlivých látek či být jinak nebezpečné pro spotřebitele a životní prostředí. Evropští a ostatní poctiví výrobci naopak musí zajistit nejrůznější atesty a zkoušky, dokládat řadu potvrzení a homologací. Poctiví výrobci také ručí za kvalitu, poskytují garanci vrácení nefunkčního produktu a musí zajistit jak servis, tak následně ekologickou likvidaci svých použitých výrobků. U zboží zakoupeného přes e-shopy, usazené například v Číně, je cenová úspora často dosažena tím, že takoví prodejci nic ze zde vyjmenovaného ani zdaleka nesplní. V neposlední řadě nejsou často za tyto výrobky ani odvedeny daně a povinné příspěvky na ekologickou recyklaci.
Aby bylo zcela jasno, nemluvíme zde o e-shopech, které jsou provozovány firmami usazenými u nás v ČR či v Evropské unii. Ty jsou pod přísnou kontrolou a v drtivé většině splňují všechny náležitosti. Problematické jsou zejména e-shopy usazené mimo EU, které u nás (a často ani v EU) nemají žádné pobočky a jsou tedy prakticky nepostižitelné evropskými dozorovými orgány. Tento jev se anglicky nazývá „on-line free-riding“, což by se dalo přeložit do češtiny jako „povinnostem se vyhýbající prodejci na internetu“, s trochou kreativity také jednodušeji „černí pasažéři“. Zkrátka „vykukové“, kteří spoléhají na to, že na ně česká či evropská ruka zákona tak daleko do zahraničí nedosáhne. V západních zemích EU už dosahuje míra on-line free-ridingu ze zemí mimo EU 5-10 %1 všech výrobků uvedených na trh, a tento trend se pomalu přesouvá i k nám. Řada zákazníků těchto „černých pasažérů“ si často ani není vědoma, že by něco dělali špatně. Prostě kliknou na košík v nabídce a zboží jim jednoduše z Číny přijde až domů.
Výsledkem online free-ridingu je pak následně také to, že na trhu vzrůstá objem odpadu (např. elektroodpadu, odpadních baterií či odpadních obalů), za který nebyly řádně odvedeny příspěvky na ekologickou likvidaci a jeho sběr a recyklaci budou muset nakonec zaplatit občané a firmy v České republice. Nejedná se o žádné malé částky, řádově to budou stovky milionů korun ročně.
V celé EU se nyní řeší, jaká opatření zavést, aby bylo tomuto on-line free-ridingu zamezeno. Nejčastěji zvažované řešení je přenést analogicky k odpovědnosti distributora rovněž odpovědnost na dopravce výrobků, kteří je doručují konečným uživatelům. Samotní provozovatelé e-shopů, které nejsou fyzicky umístěni v České republice (nebo EU), nejsou totiž nijak postižitelní českými orgány. Dopravci mohou svou případnou odpovědnost za online free-ridery pokrýt úpravou podmínek, za kterých jim poskytují dopravní/poštovní služby.
Toto opatření patří mezi řešení, jimiž se zabývá rovněž OECD. V jednom z posledních pracovních materiálů vzniklých na půdě této organizace je přitom autory studie doporučeno přenesení odpovědnosti na dopravce jako efektivní dlouhodobé opatření.2 Tato studie zmiňuje, že takové opatření již je testováno v Belgii v rámci pilotního projektu. Jak autoři uvádějí, doručovatelské společnosti typu DHL, FedEx apod. jsou v dobré pozici pro to, aby plnily povinnosti online výrobců neusazených v dané zemi. Dopravci tuto nově stanovenou povinnost budou mít možnost reflektovat ve svých obchodních podmínkách, respektive při vyjednávání podmínek doručení s výrobcem tak, aby finanční zátěž s tím spojenou přenesli v rámci smluvního vztahu na výrobce, respektive odesílatele. Tento postup navrhuje rovněž pracovní materiál OECD.
S jiným, nicméně velmi zajímavým návrhem, přišlo české Ministerstvo životního prostředí. Je založen na velmi jednoduché myšlence, že webové stránky zahraničních e-shopů, které prodávají výrobky, nesplňující místní zákonné podmínky, budou pro ČR blokované. Mimochodem, nejde o žádnou novinku, obdobné ustanovení už v ČR několik let platí pro poskytovatele online hazardních her. Rovněž v řadě zemí EU je blokace webových stránek v oblasti online hazardu vcelku běžný nástroj. Toto opatření běžně používají např. Belgie, Dánsko, Estonsko, Francie, Itálie, Litva atd. Ti provozovatelé online hazardních her, kteří nesplňují předepsané zákonné podmínky, jsou jednoduše blokováni a jejich webové stránky se zkrátka spotřebitelům nezobrazují. Je to velmi jednoduché a přitom efektivní řešení. Samozřejmě blokace není natrvalo. Povinnost zajistit blokaci ministerstvem určených stránek mají podobně jako v případě hazardu jednotliví poskytovatelé připojení k internetu. Vedle toho návrh zákona obsahuje obdobně jako v případě regulace hazardu povinnost poskytovatelů platebních služeb nezasílat peněžní prostředky na platební účty využívané k provozování těchto e-shopů. Když provozovatel daného e-shopu doloží, že již splňuje zákonné podmínky, je opět odblokován. Ministerstvo životního prostředí vložilo tento nový a velmi účinný nástroj pro boj s on-line free-ridingem do tzv. balíčku nových odpadových zákonů, které budou platné od 1. 1. 2021.
V neposlední řadě je potřeba také zmínit, že tento nový a zajímavý legislativní nástroj boje s „černými pasažéry“ na internetu z pera našeho Ministerstva životního prostředí vyvolal nebývale velký zájem i v Bruselu. On-line free-riding je totiž zejména v západní Evropě považován za velký problém a nikdo si s ním příliš neví rady. Proto se na podzim bude konat v Bruselu zasedání, na kterém se sejdou všechny zainteresované subjekty, tedy zástupci unijních orgánů, zástupci ministerstev životního prostředí jednotlivých členských zemích a také zástupci poctivých výrobců. Společně se budou radit, jak zastavit tento velmi negativní trend raketového vzestupu on-line free-ridingu. Zástupci českého MŽP byli pozváni, aby odprezentovali svůj návrh. Pokud ho jejich kolegové z ostatních členských zemí shledají funkčním, budou jednat o tom, že by mohl být uzákoněn pro všechny členské země EU.
Foto: ilustrační/ Pixabay
Komentáře